Farmářské trhy Varna: centrální tržnice, které se říká Kolhozní trh
Nejvyšší číslo na cenovkách, které jsem si na tržnici ve Varně vyfotil, mělo jediné zboží, které nikdo nezasel ani nezaléval: šípek, sedm leva za kilo, v papírové bedně vedle broskví za dva a půl. Než jsem vymyslel, proč plané bobule z křoví předběhly ovoce ze sadu, došlo mi, kde stojím.
Farmářské trhy Varna, úředně Pazar Centralen (bulharsky: Пазар "Централен") a pro místní Kolhozen pazar, jsou největší tržnice ve městě: několik zastřešených uliček s ovocem, zeleninou, bylinkami a květinami, uvnitř rybí trh a po obvodu pekárny a obchody se sýrem, tedy místo, kde bulharská kuchyně začíná dřív než skončí u sporáku.
Centralen, Kolhozen a Farmers Market: tři jména jednoho trhu
Úřad mu říká Centralen, mapa v telefonu Farmers Market a Varňané Kolhozen pazar, kolchozní trh. Přezdívka pochází z dob, kdy sem vozila přebytky zemědělská družstva, přežila družstva i režim; dnes se podle ní jmenuje celá čtvrť kolem, včetně škol a školek. Anglická verze z mapy je past: skutečný fermerski pazar, farmářský trh malých producentů, se ve Varně koná jen v neděli dopoledne u náměstí Musala, tedy jinde a jindy. Kdo hledá farmáře ve všední den, chce Kolhozen. Obecní tržnici tohoto typu má každé větší bulharské město. Ve Varně patří Centralen pod obecní firmu Pazari, která ve městě spravuje přes deset tržišť; Modrý trh s babičkami ze zahrádek je proti němu kapesní vydání.
Co všechno se na Kolhozním trhu prodává
Kdy trh vznikl, neuvádí ani provozovatel, ani městský turistický web, a hádat to nebudu. Stojí v centru mezi ulicemi Piskjuliev, Drin a Angel Kančev; v listopadu 2024 dostala část stánků nové kovové přístřešky a město zbouralo šestačtyřicet starých pavilonů podél ulice Piskjuliev. Tržnice se nezmenšuje, jen uklízí. Slovo "farmářské" z mapy trh spíš zmenšuje: kromě ovoce a zeleniny se tu prodává maso, ryby, oblečení, boty, kosmetika i zahradnické potřeby, takže jde o tržní čtvrť, ne o pár stánků s rajčaty. Rybí trh je přímo uvnitř areálu, vyhrazený kout u křižovatky Piskjuliev a Kančev, a obvod lemují pekárny, obchody s nakládanou zeleninou a prodejny sirene.
Hotovost zůstává nejjistějším způsobem, jak na trhu platit. Terminál musí mít ze zákona restaurace, stánek s rajčaty ne, a když už si ho pořídí, visí u něj cedulka s minimální výší platby. Já jsem v době své návštěvy kartou nezaplatil nikde a nikdo se tomu nedivil; na trzích v Bulharsku ani v sousedním Rumunsku to tehdy nebylo zvykem.
Cedulky, které říkají víc než cenu
Číst cedulky na Kolhozním trhu je zábavnější než číst jídelní lístek. Broskev tu není broskev, ale "bulharská broskev", rajče je "domácí zahradní" a to růžové se hlásí jako "bulharské růžové rajče", skoro za dvojnásobek obyčejného. Růžové rajče je v Bulharsku stará odrůda, ne nedozrálý kus; jeho nejslavnější verze z Kurtova Konare je zapsaná v katalogu Slow Food, oficiální chráněné označení zatím nemá a cedulka na trhu si o něj říká už teď. Slovo "domácí" na papírku je záruka, kterou nikdo nekontroluje a všichni jí věří. A šípek? Kdo doma vařil šípkovou marmeládu, tuší, za co se platí. Sbírá se od září do prvních mrazů, takže bedna na konci září byla plná toho nejčerstvějšího, co roste zadarmo.
Čtvrtek s telefonem mezi pulty
Trhem jsem prošel ve čtvrtek odpoledne, nic jsem nekoupil a nikomu to nevadilo: prodavačky mě nechaly fotit pyramidy hrušek a švestek i cedulky a věnovaly se zákaznicím přede mnou. Nad hlavami plachty proti slunci, v jednom křídle prosklená střecha s bulharskou vlaječkou, pod ní růžová rajčata a hromada zelených paprik. Broskve 2,50 BGN (33 Kč), růžové rajče 4,20 BGN (55 Kč) a šípek 7 BGN (91 Kč), vše za kilo. Z tržnice jsem odešel s prázdnýma rukama a telefonem plným fotek. Vydrželo mi to do první pekárny za rohem, kde vedle sebe ležely vojákovy sušenky a kurabijky.
Farmers Market
