Rumunské víno: odrůdy fetească, Cotnari a dvě lahve z Jasů
Ze dvou lahví, které jsem si v Jasech koupil jako rumunské víno, je rumunská jen jedna. Ta druhá, červená, pochází z vinařství za řekou Prut, z Moldavska - a v rumunském supermarketu stojí v regálu tak samozřejmě, jako by ta hranice nikdy nevznikla.
Rumunské víno (rumunsky: vin românesc) je víno šesté největší vinařské země Evropské unie, postavené na vlastních odrůdách fetească, tămâioasă nebo grasă, a rumunská kuchyně ho skoro celé vypije sama - proto se o něm za hranicemi ví tak málo.
Fetească, băbească, tămâioasă: odrůdy pojmenované po ženách a po kadidle
Rumunské odrůdy se nejmenují po vesnicích ani po šlechtě, ale po lidech z domácnosti. Fetească, nejčastější z nich, znamená "dívčí" (od fată, dívka) a existuje v bílé, černé a královské podobě; băbească neagră je "babiččina černá" a tămâioasă, odrůda muškátového typu, dostala jméno po kadidle (tămâie), po kterém voní. Ta jména platí na obou březích Prutu: fetească roste v Rumunsku i v Moldavské republice a obě země ji považují za svou. Mezinárodní katalogy ji vedou jako rumunskou, což spor neuklidnilo. Babiččina odrůda zvládla hranici ještě elegantněji - v Moldavsku se jmenuje rară neagră, "řídká černá", podle řidšího hroznu, takže se tu dvě země přou o tutéž révu pod dvěma jmény. Sousední bulharská kuchyně stojí u vína na mavrudu a gamze, které s rumunskými odrůdami nesdílí, a maďarský Tokaj má v Cotnari botrytického bratrance, ke kterému se ještě dostanu.
Šestý největší producent v Evropě, o kterém se neví
Nejstarší zpráva o víně z dnešního rumunského území je zpráva o jeho likvidaci: podle Strabóna přesvědčil velekněz Deceneus Dáky, aby vykáceli révu a žili střídmě. Réva se vrátila a zůstala; vrchol přišel v roce 1972 se 300 000 hektary vinic, které komunistické plánování zaplnilo hlavně hybridy pro domácí výrobu. Dnes je Rumunsko šestým největším producentem vína v Evropské unii, a přesto ho v zahraničí skoro nikdo nezná - vyváží pod deset procent produkce a za dovoz utratí čtyřnásobek toho, co za vývoz utrží. Dospělý Rumun vypije přes 24 litrů ročně; tím je záhada vyřešená. Moldavská republika za řekou je přesný opak: vyveze většinu toho, co vyrobí, a hlavním odběratelem lahví je právě Rumunsko. Odtud ta moje láhev z Purcari. Vinařství o sobě tvrdí, že vzniklo carským dekretem roku 1827 a že jeho rubínové víno na světové výstavě v Paříži roku 1878 zmátlo francouzské degustátory, kteří ho měli za nové Bordeaux. Nezávislý zápis z Paříže nikdo nenašel, medaile ale visí na etiketě, což je z hlediska prodeje totéž.
Grasă, șpriț a vin de casă: jak se v Rumunsku víno pije
Hlavní postavou mezi bílými je dnes fetească regală, nejpěstovanější odrůda v zemi, která na chladnějších transylvánských svazích kolem Târnave drží kyselinu i v teplých podzimech. Mezi červenými vede fetească neagră, jejíž kolébka leží v župě Iași, tedy u Jasů. A pak je tu grasă de Cotnari, doslova "tlustá": hrozen, který se v podzimních mlhách nad Cotnari nechává napadnout ušlechtilou plísní a dává sladké víno stejného principu jako Tokaj, jen svěžejší a méně poznamenané sudem. Vinařství Cotnari má 1 750 hektarů vinic a největší díl z nich patří právě grasă, hned za ní tămâioase.
Na venkově se dělá vin de casă, domácí víno ze dvorku, které se neprodává, jen nalévá, a v létě vládne șpriț - víno se sodovkou, jméno vypůjčené z německého Spritzer. Je to vinný střik, jaký se u nás v létě nalévá na každé zahrádce, jen se tu pije ke grilu a bez ostychu. K mici na uhlí se ovšem častěji otevírá pivo; víno patří k nedělnímu stolu. Rumunské lahve přitom sladkost nezamlčují: sec je suché a demisec, demidulce a dulce jsou tři stupně směrem ke sladkému, které se na etiketě čtou snáz než cokoli jiného.
Dvě lahve ze supermarketu v Jasech
Obě lahve jsem koupil v supermarketu v Jasech, v regálu, kde rumunská a moldavská vína stojí vedle sebe bez rozlišení. Rară Neagră de Purcari, ročník 2021, suché červené: lehčí tělo, živá kyselina, višně a lesní jahody, žádný sud. Stálo 36 RON (170 Kč), Vivino jí dává 4,2 z 5. Tămâioasă românească z Cotnari, sladké šumivé: ve vůni muškát a přezrálé hrozny, sladkost, která na jazyku vydrží déle než bublinky, a člověk pochopí, proč se odrůda jmenuje po kadidle. Láhev vyšla na 25 RON (120 Kč), Vivino jí dává 3,7 z 5.
