Bulharské víno: domácí odrůdy Mavrud, Melnik a Gamza
Jediné bulharské víno, které zná většina Čechů, se jmenuje po zvířeti. Medvědí krev stála v devadesátkách v každé samoobsluze a dodnes ji spousta lidí považuje za to, co Bulharsko ve víně umí. Přitom v roce 1978 bylo Bulharsko druhým největším vývozcem vína na světě, hned za Francií, a tři čtvrtiny lahví mířily do Británie, ne k nám.
Bulharské víno (bulharsky: българско вино) dnes znamená především domácí odrůdy - těžký tříslovinatý Mavrud z okolí Plovdivu, aromatický Melnik z údolí Strumy a lehkou Gamzu od Dunaje, které se po desetiletích cabernetu na export vracejí na etikety. A Medvědí krev? Ta se v současné supermarketové verzi často dělá z výnosné odrůdy Pamid, takže nostalgie chutná jinak, než si ji pamatujete.
Mavrud, Melnik a Gamza: co roste jen tady
Mavrud má na jméno dvě legendy a jednu etymologii. Legendy vyprávějí o chánu Krumovi a siláku Mavrudovi, který z vína bral sílu - v jedné verzi zabil lva, ve druhé se lev nekoná. Etymologie je střízlivější: mavro je řecky černý a hrozen je opravdu skoro černý, sklízí se až ve druhé polovině října a dává víno, které se má nechat pár let ležet. Z bulharských odrůd je bez debaty endemická jen široká melnická réva z údolí Strumy na jihozápadu; Mavrud v malém roste i v Řecku, Severní Makedonii a Rumunsku a Gamza má na Balkáně příbuzné. Řecko zná odrůdy Xinomavro a Mavrodafni, s Mavrudem je ale spojuje jen slovo pro černou barvu; řecké mavrudi je podle řeckých zdrojů příbuzné, podle bulharských svébytné, a tenhle spor se vede tiše a bez rozhodčího. Gamzu zase Maďaři a Srbové roky ztotožňovali se svou Kadarkou, než DNA rozhodla, že jde o dvě různé odrůdy se společným předkem. Sousední Rumunsko staví na odrůdách Fetească (rumunské víno je jich plné), Severní Makedonie na Vranci a Turecko teprve objevuje, co mu z thrácké tradice zbylo (viz turecké víno).
Cabernet na export a návrat Mavrudu
Thrákie ležela na území dnešního Bulharska, Řecka i evropského Turecka, takže Dionýsa si nárokují tři země najednou; nálezy révy u vesnice Tatul v Rodopech kladou zdejší vinařství až do neolitu, přesné datum ale zůstává na archeolozích. Doložitelný je až novověk: bratři Minkovové založili vinařství v Karnobatu v roce 1875 a o devatenáct let později přivezli z Bruselu první bulharskou zlatou medaili z evropské soutěže. Pak přišel socialismus a udělal z vína vývozní artikl: domácí Mavrud, Gamza a Pamid ustoupily cabernetu a merlotu, protože ty se v Británii prodávaly líp - jako kdyby vesnická pekárna přestala péct vlastní chleba, protože se ve městě líp prodávají bagety. Po roce 1989 vývoz spadl z vrcholných 300 milionů litrů ročně na 16 milionů v roce 2022. Vinaři odpověděli návratem k odrůdám, které předtím vytrhali, a Mavrud dnes vypadá jako objev, i když tu rostl celou dobu.
Kdo v Bulharsku vlastně pije víno
Země s pověstí vinařské velmoci má jeden nepohodlný údaj: podle WHO vypije Bulhar za rok v přepočtu na čistý líh 1,2 litru pro víno, ale 4,7 litru pro pivo a 5,1 litru pro tvrdý alkohol. Víno je v Bulharsku národní hrdost, rakija je národní nápoj a pivo to, co se pije v horku. O to víc si víno vynahrazuje svátkem: 14. února, kdy zbytek Evropy kupuje růže, slaví Bulhaři Trifona Zarezana. Muži - výhradně muži - se třikrát pokřižují, uříznou z révy první výhonky, řez polijí vínem a posypou popelem schovaným od Štědrého večera, a pak se ve vinici jí a pije, dokud je co. Mavrud má díky vinařské asociaci i vlastní den, 26. října, těsně po sklizni. Kdo si vybírá bulharské víno v obchodě, ať hledá na etiketě odrůdu, ne zvíře: lahve s Mavrudem, Melnikem nebo Rubinem (křížencem Nebbiola a Syrah z Plevenu) prozradí vinaře, který se k domácím odrůdám vrátil.
Mavrud, syrah a jeden sauvignon
Tři lahve, které se mi sešly na stole, byly ze tří koutů země. Mavrud 2020 z vinařství Todoroff v Brestovici u Plovdivu, které stát znárodnil, vrátil dědicům a Ivan Todorov z něj udělal první butikové vinařství v zemi. Cycle Syrah 2018 od bratří Minkových z Karnobatu, těch s bruselskou medailí. A Contemplations Sauvignon Blanc 2020 z Katarzyny, nejjižnějšího vinařství Bulharska u Svilengradu, kde hrozny sjíždějí třemi patry sklepa samospádem. Mavrud byl hutný, tmavý až do fialova, s tříslovinou, která se drží na patře, a s tónem sušených švestek; syrah měl víc ovoce a pil se snáz; sauvignon byl svěží, bez té agresivní kyseliny, jakou mívají levné bílé z jihu. Všechna tři byla velmi dobře pitelná; na Vivinu mají kolem 3,7 až 3,8 z pěti. Gamzu a Melnik jsem zatím neochutnal a nechávám je na příští cesty. Každá lahev stála přibližně 14,50 BGN (170 Kč). Já si díky nim opravil představu, kterou mi kdysi vštípila Medvědí krev.
