Covrigi: rumunské preclíky
Pekárna Covrigi Calzi Miki v Jasech má rozměr většího novinového stánku a jediné, co v ní zabírá místo, je pec. Stojí se před ní na chodníku a přes prosklenou stěnu se kouká na rošt, ze kterého právě vyjíždějí zlaté kroužky, a pod ním na kartonové krabice, kam po desítkách padají. Výlohou je tu výroba.
Covrig, v množném čísle covrigi, je kroužek z kynutého pšeničného těsta posypaný mákem, sezamem nebo hrubou solí, upečený dozlatova a prodávaný z okénka - nejlevnější kus rumunské kuchyně. Čech mu řekne preclík a moc se nesplete, jen tenhle se jí ráno cestou do práce, ne večer k pivu. Aspoň dnes už ne.
Co znamená covrig a kde všude se kroužek s dírou peče
Jméno je vypůjčené, a to od úplně jiného pečiva. Rumunský výkladový slovník vede covrig k bulharskému kovrig a dál ke staroslovanskému slovu pro kulatý chléb - jenže bulharská i ruská kovriga je dodnes bochník, kterým se nají rodina, zatímco rumunský covrig sníte za tři minuty cestou na autobus. Z bulharského bochníku zbylo v Rumunsku jméno a díra uprostřed. Rumunština má i obrat a ajunge la covrigi, skončit u covrigů, který znamená přijít na mizinu. Covrig je zkrátka to poslední, co si člověk může dovolit, když už si nemůže dovolit nic.
Peče se v celém Rumunsku a pod stejným jménem i za Prutem v Kišiněvě. Kroužek s dírou je ale rodinný majetek celého prostoru od Krakova po Istanbul, každá kuchyně ho dělá jinak: turecká kuchyně koupe svůj simit před pečením v hroznové melase a obaluje ho sezamem, bulharská zná z téže osmanské linie gevrek, krakovský obwarzanek a s ním celá rodina bagelu se před pečením vaří ve vodě a německý preclík se namáčí do louhu, proto je tmavě hnědý. Covrig stojí uprostřed: v mnoha pekárnách se před pečením jen krátce opaří ve vodě se sodou, rumunské recepty tomu říkají covrigi opăriți, a z toho má lesk a pružnou kůrku.
Hospodský trik z Buzău
První covrig v Rumunsku nikdo nedatuje, zato každý ví, kde se dělá nejlíp. Hlavním městem covrigů je Buzău na jihovýchodě země a tamní verze příběhu začíná kolem roku 1800 na tržišti, kde se usadili bulharští, srbští a řečtí obchodníci. Řečtí krčmáři prý dávali hostům slaný kroužek jako návnadu: kdo ho snědl, dostal žízeň a objednal si víno. Tenký, křupavý covrig de Buzău má tedy za předka hospodský trik - a muzeum v Buzău přiznává, že písemný doklad k tomu nemá. Doložené je až to, co následovalo o dvě století později: v roce 2018 dostaly covrigi de Buzău státem atestovanou značku a z návnady na víno se stal chráněný název.
Mák, sůl a kefír: z čeho covrig je a jak se jí
Recept z Buzău je skoro urážlivě krátký: mouka, voda, droždí, špetka cukru a sůl, žádné vejce, žádný tuk. Všechno ostatní udělá pec a posyp - mák, sezam, slunečnice nebo hrubá sůl, nasypané tak hustě, že kroužek pod nimi není vidět. Sáček slaných preclíků, který u nás stojí na baru k pivu, je vlastně covrig vysušený a zmenšený na desetinu; v Rumunsku ho nechali velký a čerstvý a poslali ho na ulici. Plněné verze - čokoláda, karamelizovaný cukr, povidla, višňová marmeláda nebo párek zapečený uvnitř jako rumunský hot dog - jsou novinka posledních let a tradice z Buzău je nezná.
Covrig je jídlo pro lidi, kteří někam jdou. Kupuje se ráno z okénka covrigărie cestou do práce nebo do školy, na nádraží před vlakem, a doprovod k němu není káva, ale kefír: lahvička kyselého mléka ke slanému kroužku patří v rumunských průzkumech k nejčastějším snídaním v zemi. Největší řetězec Luca srazil obyčejný kroužek na 1,99 lei, o třetinu pod běžnou cenu, a z nejlevnějšího jídla v zemi udělal ještě levnější. Jediné pravidlo, které stojí za zapamatování: covrig se kupuje tam, kde je vidět pec, a jí se, dokud je teplý.
Okno do pece v Jasech
V Jasech jsem si covrigi kupoval nejčastěji z pekáren Petru, které mají pobočky po celém městě - a až doma jsem zjistil, jak starý rodokmen ta místní firma má: pekař Petru otevřel svou první pekárnu v Jasech v roce 1939 a dnešní síť má přes sedmdesát poboček po celé zemi. Za tou vyhlášenou jsem ale zašel do Calzi Miki (viz Kam na jídlo v Jasech), do pekárny z úvodu. Makový covrig byl ještě teplý: kůrka tenká a křupavá, mák se sypal po každém kousnutí a uvnitř bylo těsto pružné jako čerstvý chléb. Cedulka u pece hlásila covrigi mari, velké kusy, za 1,5 RON (8 Kč). Rumunština má pro krach obrat skončit u covrigů. V Jasech jsem u nich končil dobrovolně i několikrát za den.
