Švýcarské víno
Ze sta lahví švýcarského vína opustí zemi zhruba jedna. Zbytek Švýcaři vypijí sami - vychází to kolem pětatřiceti litrů na hlavu ročně - a protože jim vlastní úroda nestačí, dovezou si k ní skoro dvakrát tolik cizího.
Švýcarské víno je tak vzácnost z donucení: bílé především z odrůdy Chasselas, červené z rulandského modrého, vypěstované na terasách nad jezery - a mimo Švýcarsko ho skoro nikde nekoupíte. Světu ho neupírají schválně. Jenom na něj nezbývá.
Chasselas: odrůda, které Valais říká Fendant
Bílým vínům vládne Chasselas - odrůda, kterou svět skoro nezná, protože všude jinde hraje vedlejší roli: ve Francii drží apelace Pouilly-sur-Loire posledních pár desítek hektarů ve stínu slavnějších francouzských vín, v Německu nese jméno Gutedel bez velké kariéry. Průvodci o ní dlouho vyprávěli, že připutovala z Egypta nebo z Konstantinopole; genetici obě legendy poslali do archivu (stolní réva, kterou dnes pěstuje vinařské Turecko, je docela jiná odrůda) a kolébku Chasselas hledají na březích Ženevského jezera - odrůda je nejspíš doma přesně tam, kde se dnes vypije. Ve Valais se totéž víno prodává pod jménem Fendant a to jméno se dá nahmatat: zralá bobule se má mezi prsty rozpůlit (francouzsky fendre), aniž z ní stříkne šťáva. Málokterá odrůda se jmenuje po tom, jak praská.
Co prozradila DNA o nejstarší odrůdě Valais
Nejstarší červenou chloubou země je Cornalin z Valais, doložený už roku 1313 - tenkrát ovšem pod jménem Rouge du Pays, "víno země". Na zvučnější Cornalin ho nechal přejmenovat až v roce 1972 místní enolog, kterému starý název přišel málo prodejný. Nové jméno se ujalo, jistota původu vydržela jen do první analýzy DNA: Cornalin je kříženec dvou odrůd z Aostského údolí - v rodné Itálii mezitím vymřel a přežil jen v emigraci, na svazích Valais. Šlechtit ovšem Švýcaři umějí i sami: červené odrůdy Gamaret a Garanoir vzešly roku 1970 z výzkumné stanice u Ženevského jezera - a zůstaly, jak jinak, hlavně doma.
Proč švýcarské víno neseženete a k čemu ho pít
Mizivý vývoz má prozaické vysvětlení: svahy. Vinice se tu lepí na terasy - ty v Lavaux nad Ženevským jezerem, dnes na seznamu UNESCO, se vrství od středověku - a na většinu z nich nevyjede žádný stroj, takže se celý rok pracuje rukama. Láhev pořádného Chasselas proto začíná někde u dvanácti franků a průměrné vinařství je tak malé, že úrodu prodá okolí dřív, než by vyplnilo první vývozní formulář - jako moravský vinař, který nejlepší ročník prodá rovnou ze sklípku a na pulty obchodů nikdy nedosáhne.
Pije se mladý, chlazený a nejčastěji k sýru: Chasselas je tradiční společník fondue i raclette, protože jeho jemná kyselinka odlehčuje roztavené švýcarské sýry.
Devět franků za Grand Cru
Moje švýcarské víno byl bílý Yvorne Grand Cru z vaudské oblasti Chablais, tedy Chasselas, koupený během krátkého pobytu v zemi; aplikace Vivino ho řadila mezi 25 nejlepších švýcarských vín z této odrůdy. Bylo lehké a suché, s jemnou kyselinkou a minerální tečkou na konci - víno, které nepřekáží jídlu ani druhé skleničce. Láhev stála 9 CHF (220 Kč), tedy míň, než za kolik se pořádný Chasselas obvykle vůbec prodává.
