Přeskočit na obsah

Země
Kam příště? O mně Kontakt Newsletter

Tržnice na nádraží Victoria: street food v novém terminálu Port Louis

Dan Špaňhel Mauricius Aktualizováno Žádné komentáře

Nádraží Victoria v Port Louis bylo přes půl století nádražím bez vlaků. V roce 1864 odtud vyjela první mauricijská železnice a stanice byla nejdůležitější na ostrově, i s ředitelstvím drah pod střechou. Pak ostrov osobní vlaky v polovině minulého století zrušil, koleje zmizely. Vrátily se až v roce 2019 s Metro Express, a o tři roky později kolem nich vyrostla stavba, která k nádraží přidala obchody a tržnici.

Tržnice na nádraží Victoria je tržní hala uvnitř Victoria Urban Terminal, moderního dopravního uzlu v centru Port Louis, kde se pod jednou střechou potkávají autobusy na jih a západ ostrova, zastávka Metro Express, supermarket a stánky s ovocem a street foodem mauricijské kuchyně.

Tržnice v terminálu Victoria: stánky s ovocem pod halou nádraží.
Tržnice v terminálu Victoria: stánky s ovocem pod halou nádraží.

Tisíc stánků pro prodavače z chodníku

Terminál se slavnostně otevíral v červenci 2022 a čísla k němu patří velká: 50 000 metrů čtverečních, zhruba dvě miliardy rupií, 67 obchodů a restaurací. Nejzajímavější číslo je ale tisíc - tolik stánků údajně dostala tržní hala pro pouliční prodavače, které radnice léta vyháněla z chodníků v centru. Dohoda zněla jednoduše: z ulice pod střechu, každý svůj stánek. Během stavby prodávali provizorně na náměstí Decaen o kus dál a v novinách se objevovaly rozhovory s lidmi, kteří nevěděli, kam půjdou. Po otevření se ukázalo, že střecha ještě neznamená zákazníky: obsadilo se údajně kolem osmi set stánků a část prodavačů je po pár měsících vracela. Mauricijský deník Le Mauricien tehdy otiskl větu jednoho z nich v kreolštině: "Mo'nn vann zis enn savat" - prodal jsem jen jeden pantofel. Stánkům s jídlem se při mé návštěvě dařilo líp než pantoflím - hlad má člověk před cestou spolehlivěji než potřebu nové obuvi.

Victoria, Gare du Nord a mapa tržnic Port Louis

Jméno zdědil terminál po staré stanici a ta ho dostala v britských časech nejspíš po královně, stejně jako litinové brány centrální tržnice o pár ulic dál. Port Louis tak má dvě tržnice s Viktorií ve jménu, jednu z roku 1839 a jednu sotva zabydlenou, a navíc dvě autobusová nádraží, která si ostrov rozdělila: z Victorie odjíždějí autobusy na jih a západ, do Curepipe, Quatre Bornes, na pláže u Flic en Flac i k letišti; na sever a východ se jezdí z Immigration Square, kterému místní říkají Gare du Nord a kde se dodnes prodává rovnou z chodníku. Kdo chce k moři na sever, ať tedy nehledá autobus tady. Metro Express z Victorie jede přes Rose Hill do Quatre Bornes a dál do Curepipe; když jsem tu stál, jezdil do Curepipe teprve dva měsíce. A Victoria není ojedinělý nápad: podobné terminály s obchody a tržnicí vláda plánuje i pro Rose Hill, Curepipe a Quatre Bornes, ten u Gare du Nord zatím brzdí blízkost památky UNESCO.

Co se na nádraží jí

Tržní hala je menší, než by číslo tisíc napovídalo, a rozdělená na dvě řemesla. Jedno jsou stánky s ovocem a zeleninou, v prosinci s bednami liči, druhé okénka s jídlem, které se bere do ruky a do autobusu. Nádražní jídlo je tu totéž jídlo jako ve městě: dholl puri plněné kari a nakládanou zeleninou, klasické roti a smažené kuličky gâteaux piments, jaké se prodávají na každém rohu ostrova. Uprostřed haly mezi stálými pulty stávají i prodavači s jednou mísou nebo jedním tácem, na kterém je jen to, co doma právě usmažili; když se prodá, jdou domů. Jídlo na cestu je u nás řízek v alobalu, který si člověk zabalí doma - tady se balí až na nádraží, do papíru, pár kroků od nástupiště. V přízemí je k tomu velký supermarket Winners, vzorová prodejna řetězce, kde se před odletem dají nakoupit gastrosuvenýry na cestu domů.

Dholl puri: pult s přílohami k plnění placek ze žlutého hrášku.
Dholl puri: pult s přílohami k plnění placek ze žlutého hrášku.
Gâteaux piments: smažené kuličky z půleného hrachu s chilli.
Gâteaux piments: smažené kuličky z půleného hrachu s chilli.

Sáček na cestu do Flic en Flac

Do tržnice na nádraží Victoria (viz Kam na jídlo v Port Louis) jsem přišel kvůli spojům dál do vnitrozemí a odešel s papírovým sáčkem. V něm vegetariánské roti, placka plněná zeleninovou směsí v kari, a k němu od jednoho z těch prodavačů s jediným tácem pár gâteaux piments a dalších jednohubek. Roti bylo měkké a ještě teplé, náplň spíš hutná než pálivá, kuličky hezky křupaly. Nádraží Victoria půl století nemělo vlaky, ale to, co má nádraží umět především, umělo celou dobu: poslat člověka na cestu a dát mu na ni něco k jídlu. Terminál stál dvě miliardy rupií. Moje část z něj přišla na 15 MUR (8 Kč).

Victoria Urban Terminal

Dan Špaňhel

Dan Špaňhel

Jsem Dan. Píšu jen o tom, co jsem sám ochutnal - od pouličního stánku po michelinskou hvězdu. Kvůli jídlu jsem procestoval půlku světa a zkusil všechno možné - i nemožné.

O mně Kontakt

Mohlo by se vám líbit:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.