Tržnice Curepipe: street food uprostřed Mauricia
Kdo si Mauricius představuje jako pláž s palmou, ať si na cestu do Curepipe přibalí svetr. Město leží uprostřed ostrova ve výšce přes 550 metrů, mlha tu umí viset celé hodiny a zámožnější rodiny z Port Louis se sem v 60. letech 19. století stěhovaly právě proto, že chlad nahoře nesvědčil malárii. Vyrostlo z toho druhé největší město ostrova a uprostřed něj stojí důvod, proč jsem sem přijel já.
Tržnice Curepipe (francouzsky: Marché de Curepipe) je denní krytá tržnice s ovocem a zeleninou z vnitrozemí, kolem které se každý den rozloží stánky s mauricijským street foodem - a protože do Curepipe turisté nejezdí, prodává se tu za ceny pro místní.
Město, které si není jisté vlastním jménem
Jméno vypadá srozumitelně: curer sa pipe znamená francouzsky vyčistit si dýmku a legenda říká, že si ji tady čistili cestující z Port Louis na jihovýchod ostrova, když zastavili u potoka na odpočinek. Turistické weby to podávají jako fakt. Jenže radnice Curepipe na svém webu sama přiznává, že část historiků legendu odmítá a jméno odvozuje od majitele pozemku - kterého ovšem nejmenuje. Město tedy neví jistě, po čem se jmenuje. O jméno autobusového nádraží hned vedle tržnice naopak pochyb není: nese ho po Janu Palachovi a k tomu se ještě vrátím.
Mauricijské tržnice mají několik podob a Curepipe je z nich ta nejméně okázalá. Centrální tržnice v Port Louis má vlastní sekci suvenýrů pro turisty a podle cenového průzkumu portálu Defimedia je zároveň nejdražší na ostrově, koš čtrnácti druhů ovoce a zeleniny tam vyšel o 17 % dráž než průměr ostatních tržnic; Quatre Bornes má svůj jarmark s oblečením. Curepipe je prostě hala otevřená sedm dní v týdnu, kam chodí lidé z města nakoupit, a jedinou atrakcí pro cizince jsou stánky.
Tři tržnice a jeden cyklon
Dnešní budova je v pořadí třetí. První tržní hala z roku 1878 byla z teaku krytého šindelem a říkalo se jí Marché Martial, druhou postavilo město za první světové války a tu v roce 1975 rozbil cyklon Gervaise. Místo ní vyrostla dnešní eliptická hala a na její střeše řada barevných válců, které z tramvaje vypadají jako sochy a zblízka se ukážou jako reklama na barvy. Mně se líbily dřív, než jsem si přečetl logo. Koloniální romantiku tu ale nehledejte, mauricijský tisk o hale píše hlavně kvůli netěsné střeše, holubům a krysám.
Co se jí před tržnicí a za kolik
Stánky před halou a kolem nádraží dávají dohromady slušný přehled mauricijského street foodu: farata, placka z pšeničného těsta plněná tím, co má stánek právě v hrncích, dholl puri prolisovaná žlutým hráškem, smažené kuličky gâteaux piment a trojhránky samoussa, smažené nudle mine frit a na spláchnutí sladká alouda. Do placky vám prodavač namaže rajčatovou rougaille, kari a nakládanou zeleninu achard, než ji složí do papíru. Farata tu vzniká jako na výrobní lince: ve velkém stánku měl každý svůj úkon, jeden roztahoval těsto, druhý potíral plotnu olejem, třetí plnil a balil.
Na tržnici se chodí dopoledne, kdy jsou stánky v plném provozu, a v prosinci navíc kvůli liči: sezóna běží od listopadu do ledna a vrcholí právě před Vánoci, takže se růžové plody vrší i na stáncích s ovocem před halou. Nejjednodušší cesta je tramvaj Metro Express, která od října 2022 jezdí z Port Louis až na konečnou v Curepipe - čtyřicet minut jízdy, spoj každých deset minut, jízdenka za 55 MUR z automatu na zastávce, který bere karty a umí anglicky.
Konečná Curepipe
Do Curepipe jsem přijel tramvají na konečnou a budovu tržnice viděl dřív, než jsem vystoupil. Faratu jsem si koupil ve velkém stánku před halou: jedna s bohatou vegetariánskou náplní stála 20 MUR (10 Kč), druhá v téže objednávce už jen 15 MUR - množstevní sleva, jakou by u nás pekárna nedala ani na rohlíky. Placka byla teplá a vrstvená, zeleninové kari uvnitř pálilo víc, než jsem čekal. A pak ta cedule. Když jsem se u jiného stánku s občerstvením zeptal, jestli vědí, po kom se jmenuje nádraží, prodavači nezaváhali: našli papírovou ceduli s Palachovým příběhem a hrdě mi ji ukázali, stánek se ostatně jmenuje Jan Palach Snack. Prohodili jsme o něm pár slov; město si není jisté, po čem se jmenuje samo, ale kdo byl Jan Palach, věděli ve stánku přesně. Na odchodu jsem u stánku s ovocem vzal ještě půl kila liči: slupka praskla pod nehtem a dužina byla sladká a šťavnatá, s vůní, kterou z kompotu neznáte. Stálo 75 MUR (35 Kč). V Port Louis dvojnásobek.
Curepipe Market
