Co ochutnat v Itálii: typické italské jídlo a speciality | stránka 5 z 6
Costedda: sardinská focaccia připravovaná bez vody
Ve Villasimius na jihovýchodě Sardinie se peče focaccia, do jejíhož těsta nepřijde ani kapka vody - nahradí ji šťáva z kila rozmačkaných rajčat. Druhá tradiční verze sází na dušenou cibuli. Sa costedda se prodává na váhu, řezaná z velkých plátů, a mimo tenhle kout ostrova ji neseženete. Souboj rajčatové a cibulové verze pro mne měl jednoznačného vítěze.
Gueffus: sardinské mandlové kuličky v barevných papírcích
Gueffus jsou sardinské mandlové kuličky: mleté mandle, cukr a citronová kůra se jen provaří v hrnci, uválejí, obalí v cukru a každá kulička se zabalí do barevného papírku s třásněmi jako bonbon. Dělají se po celé Sardinii pod několika jmény, patří ke svatbám, křtinám i Vánocům - a legendu o cimbuří na papírku si vymyslela spisovatelka.
Mirto di Sardegna: sardinský likér z bobulí myrty
Mirto di Sardegna je sardinský likér z bobulí myrty obecné: bobule se v zimě sbírají v macchii, hustém středomořském křoví, které pokrývá půl ostrova, několik týdnů se louhují v alkoholu a doslazují sirupem, výsledek má kolem 30 % a pije se ledový po jídle. Likér z myrty zná i Korsika a pár koutů italské pevniny, chráněné jméno ale nese jen ten sardinský - a doma se dělal dávno předtím, než ho někdo začal lahvovat.
Sardinské víno: Vermentino, Cannonau a další lahve z ostrova
Sardinie má jediné víno se statusem DOCG, nejrozšířenější odrůdu totožnou s francouzským grenache a vernacciu, která zraje pod vrstvou kvasinek jako sherry. Vysvětlím, čím se liší Vermentino di Gallura od Vermentino di Sardegna, proč se o původ cannonau hádá archeologie s Aragonem, a srovnám šest lahví ze supermarketu u Villasimius.
Delizia al limone: citronový dezert ze Sorrenta a Amalfi
Delizia al limone je citronový dezert z italské Kampánie: dvě piškotové polokoule slepené citronovým krémem, nasáklé limoncellovým sirupem a polité hustou citronovou polevou. Vymyslel ji v roce 1978 sorrentský cukrář Carmine Marzuillo, málem se jmenovala citronový povzdech. Dnes si ji nárokuje celé pobřeží od Sorrenta přes Amalfi po Neapol.
Genny street food: frittatina a smažená Neapol v Sorrentu
Genny street food je malé bistro se smaženými neapolskými specialitami na sorrentské Via degli Aranci - frittatiny, arancini, crocché i montanare po vzoru Neapole. Frittatina, plochý smažený kotouč z těstovin a bešamelu, za hranice Kampánie skoro nepronikla a v Sorrentu je přiznaným dovozem. Recenze řadí podnik Gennara a Rosy k nejlépe hodnoceným podnikům ve městě.
Antica Gelateria Sorrentina: rodinná zmrzlinárna v Sorrentu
Na via Fuoro v Sorrentu láká do malé zmrzlinárny starší pán a cedule s rokem 1860. Letopočet nikdo nedoloží, doložená verze je ale hezčí: rodina Gargiulo tu kdysi prodávala mléko a ke zmrzlině měla krátký krok. Dnes zmrzlinu dělá třetí generace a vlajkovou příchutí je crema amalfitana, mléčný krém s citronem.
Pizzeria da Michele: sorrentský jmenovec slavné neapolské pizzerie
Da Michele - jméno, které v pizzovém světě patří slavné Neapoli a síti víc než sedmdesáti poboček od Londýna po Tokio. Ta sorrentská mezi nimi není: je to malá pizzerie a rosticceria Micheleho Sorrentina pár kroků od Piazza Tasso, kam si místní chodí pro krabice s sebou. Jemu na rozdíl od neapolské rodiny stačí vlastní křestní jméno - o to se soudit nemusí.
Bar Nonna Emilia, Sorrento
Limoncello: citronový likér ze Sorrenta a Amalfi
Limoncello vypadá na etiketě jako staleté dědictví, doloženou historii má ale od roku 1988, kdy si na Capri někdo zapsal první ochrannou známku. Co je to za likér, proč označení IGP patří citronu a ne lahvi, čím se liší sorrentská a amalfská verze a jak chutná láhev přivezená z náměstí pod katedrálou v Amalfi.