Mine frit: mauricijské smažené nudle
Na novém místě mám jedno pravidlo: první jídlo má být to nejmístnější. Kreolské kari, indická placka, něco, co se jinde nevaří. Já jsem tohle pravidlo kvůli časové tísni porušil hned první večer na Mauriciu, protože jsem si objednal čínské nudle. Trvalo mi pár dní, než jsem pochopil, že jsem ho neporušil ani trochu.
Mine frit jsou tenké pšeničné nudle osmažené ve woku s masem, zeleninou a plátky omelety, dochucené sójovou a ústřicovou omáčkou - jídlo, které si mauricijská kuchyně vzala od čínských přistěhovalců a udělala z něj to nejběžnější, co na ostrově dostanete na talíř. Prodává se u stánků, v plážových bistrech i v restauracích, k obědu i k večeři.
Mine frit, mine frite, nebo mines frites
Kdo si chce jméno vygooglit, narazí na první mauricijskou zvláštnost: nikdo se neshodne, jak se píše. Recepty střídají mine frit, mine frite i mines frites, každý s klidným přesvědčením, že právě tak je to správně. Slovo mine je hakkské mein, nudle, a frit je francouzsky smažený - jedno jídlo, dva jazyky, a ani jeden z nich nemá na Mauriciu poslední slovo. Francouzština by chtěla shodu v rodě a čísle, hakkština o rodech neví, a tak si každý píše po svém. Vyslovuje se to zhruba "min frit", s tichým t na konci, jak velí francouzská polovina.
Kde všude se mine frit smaží a kdo ho přivezl
Mine frit není mauricijský vynález, je to mauricijské jméno pro čínský chow mein, tedy smažené nudle, jaké zná půl světa. Sdílí ho se sousedním Réunionem, kde se tomu samému říká sauté de mines a liší se spíš názvem než pánví. Nejbližší příbuzný přitom sedí u stejného stolu: mine bouillie jsou tytéž nudle jen povařené a podávané s masem a zeleninou zvlášť, zatímco u mine frit se všechno sejde ve woku a odejde z něj propojené sójovkou. Vedle nich stojí riz frit, který dělá totéž s rýží.
Kdo u mine frit hledá i indický vliv, hledá marně: Indie dala Mauriciu kari, dholl puri a většinu koření, nudle přivezl někdo jiný. Čínští přistěhovalci, zpočátku Kantonci a od konce 19. století hlavně Hakkové z oblasti Meixian, otevřeli po celém ostrově venkovské smíšené obchody, kterým se dodnes říká boutique chinoise - a s obchodem přijel i wok. Kdy přesně se v něm začaly smažit nudle pro sousedy, nikdo nedatuje a žádná legenda o prvním talíři neexistuje. Výsledek je vidět dodnes: komunita, která dnes tvoří dvě tři procenta obyvatel, dala ostrovu jeho nejběžnější jídlo.
Co je uvnitř a proč to nejsou nudle ze sáčku
Základ jsou čerstvé nudle z balíčku, lehce naolejované, aby se neslepily - s instantním sáčkem z dětství mají společný jen tvar. K nim mrkev nakrájená na tenké nudličky, pak choi, cibule, jarní cibulka, pak maso podle nálady: kuře, hovězí, krevety nebo plátky čínské klobásy. Klíčem je vejce: neusmaží se do nudlí, ale zvlášť jako tenká omeleta, nakrájí se na proužky a přijde až navrch, takže na talíři zůstane žluté místo toho, aby se ztratilo v hnědé. Ochucení je sójová a ústřicová omáčka, nic víc; pálivost si každý řídí sám. Na stole totiž stojí miska s chatini, pálivou pastou z chilli, a přidává se u jídla, ne v pánvi. Kdo si nedá pozor a nabere lžičkou jako od hořčice, má jídlo na dvě různá odpoledne.
Mine frit se jedí kdykoli, ale nejvíc se bere s sebou: v krabičce z okénka na pláž, do práce nebo domů. Objednávají se podle masa a podle toho, jestli s vejcem. O chuti rozhoduje oheň: zvlhlé, povadlé nudle prozradí hned první vidličkou, že wok nebyl dost horký.
První talíř na ostrově
Mine frit s kuřecím masem a vejcem byly úplně první jídlo, které jsem na Mauriciu snědl, v bistru Nam Wah Snack ve Flic en Flac (viz Kam na jídlo ve Flic en Flac). Přišly na skleněném talíři, tenké a tmavé od sójovky, kuře nakrájené na malé kousky, mrkev ještě křupala a proužky omelety navrchu byly po okrajích zapečené dohněda. Slané, lehce sladké od ústřicové omáčky, bez jediné stopy pálivosti, dokud jsem nesáhl po misce vedle talíře. Porce stála 170 MUR (90 Kč). Do Nam Wah Snack jsem se pak vracel ještě mnohokrát. Začal jsem ale nudlemi, a když se dnes někdo ptá, co je na Mauriciu nejmístnější, odpovídám jídlem, které přivezli Číňané.
