Arménské víno: Areni, karas a spor o kolébku vína
Na etiketě láhve, kterou jsem koupil v jerevanském obchodě, stojí pod jménem Karas drobným písmem "6200 years crafting wine". Žádné jiné víno na světě si na etiketu netroufne napsat číslo takhle staré - a ta troufalost má podklad, jen složitější, než se zdá.
Arménské víno (arménsky: գինի, gini) se dělá z domácích odrůd, které jinde nerostou - červené Areni a bílé Voskehat - na vinicích v tisícimetrové výšce a stojí na dvou nádobách: hliněném karasu, ve kterém tu víno kvasilo dřív, než existovalo písmo, a dubovém sudu, který přišel až s moderními vinařstvími. Pije se k tomu, k čemu se v arménské kuchyni pije všechno: ke grilovanému masu a dlouhým přípitkům.
Kdo vymyslel víno: jeskyně Areni-1 a spor s Gruzií
Arménské slovo pro víno je jediné slovo v tomhle článku, které nemusíte překládat. Gini pochází ze stejného indoevropského kořene jako latinské vinum, řecké oinos a české víno; jen si arménština cestou vyměnila v za g. Jméno nápoje tu není půjčené od sousedů - je stejně staré jako jazyk sám, což se o slovech pro jiná arménská jídla, přejatých z turečtiny a perštiny, říct nedá.
A teď to číslo z etikety. Roku 2007 začal arménský archeolog Boris Gasparjan s irským kolegou Ronem Pinhasim kopat v jeskyni Areni-1 ve Vajoc Dzoru a našel lis na hrozny, kvasné kádě, skladovací nádoby a semínka révy pohromadě - kompletní vinařství z doby kolem roku 4100 před naším letopočtem. Odtud těch šest tisíc let na etiketě. Jenže sousední Gruzie má z nalezišť u Marneuli chemické stopy vína v keramice o dva tisíce let starší a Írán z Hadži Firúzu o tisíc. Arménie tedy nemá nejstarší víno na světě, ale nejstarší dochované vinařství - a to jsou dva různé rekordy, i když je průvodci rádi slévají do jednoho. Arménské zdroje ten rozdíl rády přehlížejí a mluví o první pěstované révě světa; já jsem jim to u první láhve věřil také, Gruzínec by to nepodepsal a měl by pravdu.
Areni, Voskehat a karas: z čeho arménské víno je
Hlavní postavou je réva Areni, pojmenovaná po téže vesnici jako jeskyně: červená odrůda, které se daří výš, než kde by Francouz vůbec sázel, v tisíci až patnácti stech metrech na sopečné půdě, a dává vína spíš ovocná a štíhlá než hutná. Bílou linii drží Voskehat, kterému Arméni říkají královna svých hroznů a jehož semínka archeologové našli i v urartské pevnosti Karmir Blur; k nim se přidávají méně známé Khatouni a Kangun a z Gruzie vypůjčený tmavý Saperavi, který se s Areni míchá napůl. Karas je hliněná nádoba zapuštěná do země, příbuzná gruzínského kvevri, a na rozdíl od dubového sudu vínu do chuti nemluví - vanilka ani čokoláda z hlíny nepřijdou. Kdo má ve sklepě kameninový hrnec na kysané zelí, zná princip: hlína drží stálou teplotu, dýchá a chuť nechá na obsahu. Vanilka a čokoláda z popisů arménských vín jsou práce dubu, ne hlíny.
Sovětský svaz udělal z Arménie zemi koňaku a víno nechal v jeho stínu - ne že by se nedělalo, v osmdesátých letech ho tu vzniklo přes sto padesát milionů litrů ročně, ale nikdo o něm nemluvil tak nahlas jako o gruzínském. Comeback po roce 2000 zaplatila diaspora: Zorik Gharibian z Itálie postavil vinařství Zorah kilometr od jeskyně Areni-1, argentinská rodina Eurnekianů založila v Armaviru Karas a švýcarský vinař Jakob Schuler Noa přímo v Areni. Lidé, jejichž rodiny kdysi odešly, se vrátili s penězi a vinařskou školou z Patagonie a Toskánska a začali dělat víno z révy, kterou jejich sovětští bratranci sklízeli na pálení.
Jak se víno v Arménii pije a podle čeho vybírat láhev
Víno se tu pije ke khorovatsu, k sýru a lavaši a hlavně k přípitkům: dlouhé řeči zvané kenac, které řídí tamada, patří celému jižnímu Kavkazu, ne jen Arménii, a sklenka se při nich spíš drží než pije. V obchodě se vyplatí číst etiketu odzadu: hledejte odrůdu Areni nebo Voskehat a oblast Vajoc Dzor, vinařský střed země, a nenechte se zmást slovem víno u lahví z granátového jablka - to je výrobek posledních dvaceti let, o kterém píšu zvlášť.
Tři láhve z jerevanského obchodu
Tři láhve jsem koupil v obchodě v Jerevanu a vybíral jsem je podle etikety. Red Blend 2020 z vinařství Karas, ten se šesti tisíci lety, byl z trojice nejpřístupnější: měkký, kulatý, s ovocem vpředu, víno, které se nesnaží nikoho poučovat. Areni 2017 z vinařství Noa bylo světlejší a kyselejší, s třešní a s vysokohorským tahem, a překvapilo mě, jak dlouho po polknutí zůstává jeho chuť v ústech. Takar Reserve 2020 od Armenia Wine, napůl Areni a napůl Saperavi, byl nejtmavší a nejtříslovinnější, černý rybíz a pepř, víno spíš k masu než k rozhovoru. Karas stál 3 500 AMD (200 Kč), Takar 4 250 AMD (250 Kč) a Noa 9 000 AMD (530 Kč), tedy zhruba dva a půl Karasu. Aplikace Vivino dává všem třem shodně 4,1 z 5.
