Kot Ti Baz: babiččino bistro s faratou ve Flic en Flac
Ve Flic en Flac visí na zdi jednoho bistra tabule, na které nejsou ceny. Napsala ji majitelka a vysvětluje na ní, proč podnik existuje: je babička a její čtyřletý vnuk za ní prý pořád chodil s větou "Mamie, mo ventre à faim" - babi, mám hlad. Tak mu otevřela bistro.
Kot Ti Baz je miniaturní rodinný podnik na Coastal Road ve Flic en Flac, který na pár metrech čtverečních zvládá klasiku mauricijské kuchyně: plněné placky, smažené nudle i napařované knedlíčky. A má nejmenší kuchyni, z jaké jsem kdy dostal jídlo.
Co znamená Kot Ti Baz
Štít nad pultem hlásá Manzer tipik mauricien, typické mauricijské jídlo, a mluví pravdu. Mauricijská kreolština vidí ta tři slova v názvu takto: kot je předložka "u", příbuzná francouzskému chez, ti je "malý" a baz je hovorové slovo pro místo, kam se chodí, i pro partu, se kterou se tam chodí. Jméno tedy neoznačuje základnu, čte se spíš domácky: "U Ti Baze". Kdo nebo co přesně Ti Baz je, se mi dohledat nepodařilo; kreolština si své hospodské názvosloví do slovníků zapisovat nenechává. Jisté je jen jedno - na vojenskou základnu je tohle místo vyzbrojené opravdu slabě.
Bistro, které internet nezná
Kot Ti Baz na Google Mapách nehledejte, není tam. Když nepočítám jeden prázdný profil na Foursquare, nemá podnik na internetu jedinou recenzi - a to jeho sousedé recenze mají: pár kroků odsud stojí čínsko-mauricijské bistro Nam Wah Snack, kilometr po pobřeží peče placky Farata Aka Vinoda a u pláže smaží nudle Ti Kabann. Podnik, který vaří dvě z nejrozšířenějších položek mauricijského pouličního jídla, si tak vystačí se štítem, ručně psanou tabulí a hrncem před vchodem. V menu na tabuli se škrtá a přepisuje podle toho, co ten den je. Přišlo mi to jako nejpoctivější reklama na ostrově: na tabuli, ze které jde cena smazat hadrem, se lže hůř než na webu.
Jedna lednice, jeden vařič
Kuchyně je částečně otevřená, takže když se zeptáte, můžete se při vaření dívat. K vidění je celý inventář: jedna lednice, plynový vařič a pracovní plocha sotva větší než kuchyňské prkénko. Z téhle výbavy vyjíždějí plněné placky farata, smažené nudle mine frit, vařené mine bouillie i kari; před vchodem k tomu celý den pracuje parní hrnec s knedlíčky boulettes. České tištěné kuchařky rády píší "babiččina kuchyně" k jídlům, která žádná babička neviděla; tady je to prostý popis provozu. Vařím skoro denně a mám doma kuchyň větší než celé tohle bistro. Pět jídel najednou bych se z ní uvařit neodvážil.
Sedí se na dřevěných bednách u zdi, ale většina jídla odchází v papíru s sebou; já to tak dělal pokaždé. Kuchařka nemluví anglicky a vůbec to nevadí: ukázat, kývnout, zaplatit. Jen si pohlídejte hotovost, nic jiného tu nevezmou. Přepočet zvládnete z hlavy: ceny na tabuli stačilo za mých návštěv vydělit dvěma a byly z nich české koruny.
Faraty, pro které jsem se vracel
Faraty jsem si od babičky nosil opakovaně, s vegetariánskou náplní i s kuřecí směsí, a všechny byly výtečné: navrchu suché, křupavé vrstvy, pod nimi měkčí, mastnější těsto a náplň, která voněla po kari. Vegetariánská farata stála 25 MUR (12 Kč), s kuřecí směsí 60 MUR (30 Kč). Na rovinu: kvůli Kot Ti Baz do Flic en Flac nepojedete. Když už tam ale jste, málokde v centru městečka dostanete lepší faratu. Vnuk si větou o hladu vymohl bistro. Po několika babiččiných faratách vím, že měl ten kluk pravdu.
