Palaneț: plněná houska ze Sedmihradské pláně
Cedulky ve výloze klužské pekárny byly psané dvojjazyčně, a ta anglická řádka lhala. "Pie with cabbage", "pie with potatoes", "pie with cherries" - kdo si pod tím představí koláč s tenkým spodkem a mřížkou navrchu, dostane do sáčku něco úplně jiného: kulatou, těžkou housku z kynutého těsta, nařezaného na dílky, ze které při rozlomení vyhrne zelí, brambory nebo višně.
Palaneț je plněné pečivo ze Sedmihradské pláně - plát kynutého těsta, do jehož středu se dá náplň a jehož cípy se před pečením stáhnou k sobě, takže náplň zůstane zavřená uvnitř; rumunská kuchyně ho prodává po kusech z pekáren, slané i sladké vedle sebe. Za tři čtyři lei se z výlohy dá vybrat celý oběd, jen to není pie.
Slovo pro chléb, do kterého někdo dal náplň
Rumunština si slovo palaneț vypůjčila z ukrajinské paljanycje, což je obyčejný kulatý bochník bez jakékoli náplně. Na Sedmihradské pláni se pak s názvem stalo to, co se s vypůjčenými slovy stává: jméno pro holý chléb tu dostalo zelí, sýr a jablka dovnitř a nikdo ho nepřejmenoval. Výslovnost je "palanec" s měkkým c na konci, množné číslo palanețe. A žádná souvislost s maďarskou palačinkou palacsintou tu není, byť to Kluž se svou maďarskou historií svádí - obě slova si jsou podobná jen zvukem. Domovem palanețe je jeden kraj: Câmpia Transilvaniei, kopcovitá zemědělská pláň mezi Kluží a Turdou, s obcí Ceanu Mare jako uznávaným hlavním městem. Zbytek Rumunska zná stejný princip pod jinými jmény - v Moldávii palancă, obecně jako jednu z mnoha podob plăcinty, která se ale častěji smaží na pánvi a bývá plochá. Pekárenští sousedé covrigi a gogoși jsou něco jiného.
Jídlo na pole, pro které dnes jezdí Bukurešť
Na pláni to bývalo jídlo chudých - pečivo, které se nekazí, dá se vzít v kapse na pole a sníst studené v poledne u brázdy. Tak aspoň zní vyprávění z Ceanu Mare, kde první palaneț nikdo nedatuje, zato každý ví, jak se skládá. Nedávno se ale stalo tohle: obec přejmenovala své Dny obce na Festivalul Palanețelor a pečivo, o které se do té doby málokdo staral, se stalo vizitkou kraje - jezdí za ním lidé z Bukurešti, Brašova i Sibiu. Klužské pekárny jsou tedy jen konečná stanice - v Kluži se palaneț prodává a jí, vymyšlený byl na venkově kus cesty odtud.
Jak se palaneț skládá a podle čeho ho vybrat
Těsto je chlebové: mouka, voda, droždí, trocha oleje, žádné máslo a žádné listování. Vyválí se na tenký plát, doma se krájí na čtverce, do středu každého čtverce přijde hromádka náplně a pak přijde ten jediný důležitý krok - cípy se vytáhnou nahoru a slepí k sobě, aby při kynutí a pečení nic neuteklo. Palaneț je vlastně slaná buchta, kterou někdo zavřel ze všech stran. Pekárenská verze v Kluži je kulatá a nařezaná na šest dílků, ale princip zůstává: náplň je v těstě od začátku, ne dodatečně vecpaná do upečené housky, jak to dělá česká plněná houska. Klasika je zelí a sýr brânză, na venkově k tomu tvaroh, jablka a mák, klužské výlohy přidávají sýr s koprem, sýr s pažitkou, brambory, syrovátkový urdă, višně - a "palanetul savuros" se šunkou, sýrem, houbami a rajčatovou omáčkou, což je pizza, která si stoupla do fronty mezi buchty.
Jí se z ruky, teplé i studené, v kteroukoli denní dobu, a kdo si ho koupí k obědu, večeři už řešit nemusí: kus váží kolem 170 gramů a je to samé těsto. Jedna rada pro výlohu: cedulka s rumunským cu ("s") říká, co je uvnitř, takže cu varză je zelí, cu mere jablka, cu brânză sýr. Kdo chce ten původní, bere zelí nebo sýr.
Sáček z klužské pekárny
Palaneț jsem jedl v Kluži, v pekárně, kde vitrína s košíky a černými cedulkami zabírala celou výlohu. Vzal jsem si ten se šunkou a sýrem a snědl ho z papírového sáčku na dlažbě před obchodem. A pak se vrátil ještě pro jeden. Těsto bylo nadýchané a lehce nasládlé, kůrka pružná spíš než křupavá, uvnitř slaný sýr a šunka. Podle cedulky ve výloze stály obyčejné náplně 3 RON (15 Kč), ten můj savuros 4,5 RON (20 Kč). Celý ten omyl s "pie" tedy vyšel na dvacet korun.
