Tavern Yerevan: arménská kuchyně s hudbou a kulturním programem
V kuchyni jedné jerevanské restaurace roste strom. Žádný květináč u vchodu: kmen vyrůstá z podlahy mezi nerezovými pulty a přes prosklenou stěnu je na něj vidět zvenku. Pobočka Riverside u řeky Hrazdan ho při stavbě nechala stát a kuchyň postavila okolo - a já na něj koukal déle než na jídelní lístek.
Tavern Yerevan (arménsky: Պանդոկ Երևան) je síť restaurací v Jerevanu, které k tradiční arménské kuchyni přidávají večerní program: živou hudbu, tanec a u řeky i oheň. Poboček je víc a stejné jméno neznamená stejný večer.
Šašlik u kina a jméno po městě
Jméno si podnik vybral tak, aby ho přečetl každý: tavern je krčma, Jerevan je město a arménský nápis Պանդոկ Երևան říká totéž slovem pandok, hostinec. Zakladatel Davit Yeremyan se tím jménem přihlásil k městu dřív, než mu v něm něco patřilo. V roce 2001 si půjčil od sestry pár set dolarů a prodával šašlik ze stánku u kina Rossia; první tavernu otevřel v roce 2006 v ulici Khorenatsi a stolů v ní prý bylo od začátku málo. Z té jedné krčmy je dnes skupina Yeremyan Projects s víc než desítkou značek, mezi nimi i restaurace Lavash.
Tři adresy pod jednou cedulí
Riverside na Isakovově třídě je nejmladší, otevřela v roce 2018, a zároveň největší: stovky míst, většinou na zahradě u řeky, kde je v létě o něco snesitelněji než v centru. Turistů sem dojde málo, zato Arméni tu slaví; hosté mezi stoly byli ten večer oblečení jako na svatbu. Je to moje druhá nejoblíbenější restaurace v Jerevanu, hned po Lavashi, a ta se stromem v kuchyni.
Tavern Yerevan Riverside
Khorenatsi je ta úplně první, z roku 2006, a vypadá podle toho: cihlová zeď, dřevěné trámy, kapela hraje uvnitř mezi stoly. Jídelní lístek má jiný než Riverside a kuchyni o stupeň prostší, pořád ale velmi dobrou. Amiryan stojí v centru kousek od náměstí Republiky, je ze tří poboček nejvíc na očích a bez rezervace se do ní večer nedostanete - zkoušel jsem to.
Tavern Yerevan Khorenatsi
Tavern Yerevan Amiryan
Co se hraje k večeři a kolik stojí výhled
Večeře s kapelou není v Jerevanu vynález téhle sítě; hraje se i v Pandoku Yerevan nebo v sále hotelu Ani a folklorní soubor ve velké restauraci tu nikoho nepřekvapí. Rozdíl je v rozsahu. V Khorenatsi to znamená arménské lidové písně se zpěvem a nástroji, mezi kterými nechybí duduk z meruňkového dřeva; na Amiryan se lidové písně hrají každý večer kromě neděle. V Riverside stojí na zahradě velké pódium a program trvá několik hodin: koncertní úprava filmových melodií, arménská popová zpěvačka a po setmění představení, ve kterém se potkává divadlo, scénický tanec a oheň. Před tím posledním blokem se dvacet minut nosí na jeviště rekvizity a lepší vystoupení jsem v restauraci nikdy neviděl.
Za program se v Riverside platí, a to způsobem, který jsem jinde nepotkal: poplatek je za stůl, ne za osobu, a řídí se výhledem na pódium. Nejlepší stůl stojí 4 000 AMD (240 Kč), boční 2 000 AMD (120 Kč) a stůl s nejhorším výhledem 1 000 AMD (60 Kč); ve čtyřech se částka dělí na čtvrtiny. K útratě se navíc jako všude ve městě automaticky připočítá deset procent obsluhy, z poplatku za program se ale nepočítají. S drinkem v ruce se ostatně dá stát přímo před pódiem, takže levný stůl je spíš místo na odložení tašky. V Khorenatsi ani na Amiryan se za hudbu nic neplatí. Rezervace: do Riverside jsem přišel naslepo a sám a po chvíli domlouvání (šlo spíš o jazyk než o místo) mě posadili, ačkoli bylo skoro plno; na Amiryan bez ní neuspějete, v Khorenatsi ve všední den nejspíš není třeba.
Tjvjik u řeky a putuk z první řady
Do Riverside jsem dorazil cestou z degustací brandy Ararat a Noy, které stojí kousek odtud. Dal jsem si hovězí tjvjik a salát z aveluku, obojí bez jediné chyby, a k tomu koktejl Tres Belle: gin, čerstvě lisovaná šťáva z granátových jablek, malinový sirup a limetka. Přijde pod skleněným poklopem plným kouře, na podnosu s okvětními lístky, a číšník ho odkryje až u stolu, takže první doušek jde nosem. Chuťově je to sladkokyselá věc, ve které granátové jablko drží kyselou linku proti sirupu a kouř zůstane na skle déle než v nápoji. Vyšel na 4 000 AMD (240 Kč) a za tu podívanou i chuť je to slušná cena.
V Khorenatsi jsem seděl ve středu, sál byl až na pár stolů prázdný a program měl začít za chvíli, takže jsem se přesadil rovnou do první řady. Polévka putuk byla skvělá, telecí khashlama taky, a kapela hrála pro několik stolů stejně jako pro plný sál. Na Amiryan, třetí adresu se stejnou cedulí, mě bez rezervace nepustili - bylo plno.
