Tržnice GUM: jerevanská krytá tržnice se sovětským jménem
Kdo zná GUM z Moskvy, má před očima prosklený palác na Rudém náměstí a v zimě kluziště před vchodem. Jerevanský GUM stojí daleko na jihu pod Araratem a prodává sušené meruňky, sýr z hliněného hrnce a šťovík spletený do copu. Společná mají tři písmena.
Tržnice GUM (arménsky: ԳՈՒՄ շուկա) je krytá tržnice v centru Jerevanu na ulici Movsese Chorenaciho, kde se pod jednou střechou schází většina toho, co arménská kuchyně suší, nakládá a nechává zrát.
Proč se jerevanská tržnice jmenuje jako moskevský obchodní dům
Zkratka GUM znamenala v Sovětském svazu Gosudarstvennyj universalnyj magazin, státní univerzální obchod: tak se v roce 1921 na Leninův pokyn přejmenovaly obchodní řady na Rudém náměstí. Čtení Glavnyj, hlavní, se ujalo až po přestavbě v padesátých letech a moskevský dům ho dnes používá v reklamě, takže ani v Moskvě se neshodnou, co první písmeno znamená. V Jerevanu stál podle dostupných pramenů státní obchodní dům GUM přesně tam, kde je dnes tržnice: po rozpadu Sovětského svazu zavřel, do budovy se nastěhovali prodejci potravin a jméno zůstalo viset nad vchodem. Místní weby občas tvrdí, že se trh jmenuje jen podle sousedního obchodu; obě verze se aspoň shodnou, že jméno je vypůjčené. Průvodci k tomu rádi dodávají, že ostatní GUMy po roce 1991 zanikly a jerevanský přežil. Není to pravda. Moskevský prodává dál a minský taky nikdo nezavřel. Přežily všechny; jerevanský je jen jediný, ze kterého se místo obchodního domu stala tržnice.
Krytý trh měl Jerevan dřív a jinde. Pak šuka, doslova uzavřený trh na třídě Maštoc, otevřela v roce 1952, je chráněná památka a dnes je uvnitř nákupní centrum; část prodejců prý přešla právě na GUM. Nejstarší ani úředně největší jerevanská tržnice GUM není, ať si cestovatelské weby píší cokoli; z centra se ale chodí nakupovat sem. Otevírá denně kolem osmé ráno a k šesté večer zavírá.
Co se na GUM prodává: meruňky, sujukh a sýr z hliněného hrnce
Přední část haly patří sušenému a kandovanému ovoci, ořechům a koření. Nad pulty visí sujukh, kterému se postaru říká šaroc: půlky vlašských ořechů navlečené na nit a opakovaně namáčené do zahuštěné hroznové šťávy s moukou, skořicí, hřebíčkem a kardamomem, pak deset až dvanáct dní sušené na slunci. Je to pochoutka celého jižního Kavkazu: gruzínská čurčchela se dělá bez koření a s tužším obalem, Gruzie ji v roce 2011 zapsala jako své typické jídlo a Arménie má na svém seznamu nehmotného dědictví aspoň sladký šaroc z Aštaraku. Vedle leží sušené arménské meruňky, ovoce, které nese Arménii v latinském jméně, i když většinu sušených meruněk světa dnes dodává turecká Malatya. Cedulky u ořechů hlásaly 6 500 až 8 000 AMD (380 - 470 Kč) za kilo, a protože se tu skoro všechno prodává na váhu, vyplatí se zeptat na cenu dřív, než prodavač nasype: sušené zboží váží víc, než by člověk podle objemu hádal.
Dál v hale jsou pulty s masem, rybami a sýry. Tady stojí hliněné hrnce s horats panir, doslova zakopaným sýrem: nasolený sýr se smíchá s horskými bylinkami, utěsní do nádoby a nechá měsíce zrát v zemi, každý kraj trochu jinak; v Kurdistánu zraje podobný motal v ovčí kůži. Kousek dál visí basturma, sušené hovězí v pastě z pískavice, a stojí kelímky s nakládanou zeleninou od růžového zelí přes česnek po malé cibulky v červeném nálevu - basturmu sdílí Arménie s celým bývalým osmanským prostorem, sýr v hliněném hrnci dělá po svém.
V posledních uličkách visí sušené bylinky na čaj, s divokou mátou v čele, a copy aveluku, divokého šťovíku, který se suší spletený jako vlasy a před vařením se namáčí přes noc. U nás se doma sušil na novinách lipový květ; tady se suší celé stráně a splétají do copů, aby se daly pověsit na hák.
Jak se na GUM nakupuje
Prodavači zvou k ochutnávce a nic za to nechtějí; stejně to chodí v Tbilisi a na dalších kavkazských trzích. Ceny jsou pod úrovní supermarketů, platí se ale hotově: když jsem tam byl, kartu nebral nikdo, a i když se od té doby terminály v Jerevanu rozšířily, na trh se s dramy v kapse jde bezpečněji. Nejlepší je přijít dopoledne, kdy jsou stánky plné.
Sedmatřicet stupňů mezi stánky
Na GUM jsem přišel v den, kdy v Jerevanu bylo kolem 37 stupňů, a do ochutnávek exotických věcí jsem se moc nehrnul; hala aspoň dávala stín. Prošel jsem ji celou, od kandovaného ovoce zabaleného v celofánu po hrnec se sýrem, ve kterém trčela lžíce. Nekoupil jsem si kvůli vedru nic, čaj z divoké máty jsem si nakonec přivezl balený, za 680 AMD (40 Kč) za 35 gramů (viz Co si přivézt z Arménie). I tak je to nejlevnější prohlídka arménské kuchyně, jakou Jerevan nabízí: vstup zadarmo, ochutnávka taky. Horats panir jsem nechal na příště. Sýr, který vydržel měsíce pod zemí, na mě pár let počká.
GUM Market
