Kashk je tradiční fermentovaný mléčný produkt, který tvoří neodmyslitelnou součást íránské kuchyně. Vyrábí se fermentací syrovátky, zahušťuje se a tvaruje do kuliček či placiček a suší. Sušený kashk má dlouhou trvanlivost. Jeho výrazná slaně-kyselá chuť obohacuje jídla jako kashk-e bademjan, ash-e reshteh nebo kaleh joosh.
Nan-e ghandi, známý jako perský sladký chléb, je tradiční íránské pečivo s jemnou, nadýchanou strukturou a sladkou chutí. Název pochází z perských slov "nan" (chléb) a "ghand" (cukr), což odkazuje na jeho hlavní charakteristiku. Nan-e ghandi je symbolem pohostinnosti, servíruje se k čaji či kávě při rodinných a společenských setkáních.
Torshi je tradiční nakládaná zelenina typická pro íránskou a blízkovýchodní kuchyni. Torsh znamená v perštině "kyselý". Připravuje se fermentací či nakládáním v octovém nálevu, používá se široké spektrum zeleniny, jako je květák, mrkev, lilek, okurky, česnek a cibule, přičemž v některých regionech se nakládá i nezralé ovoce. Torshi se podává jako příloha k hlavním jídlům, kde svou výraznou kyselou chutí obohacuje pokrmy, podporuje trávení a vyvažuje těžší a mastnější jídla.
Samboseh je tradiční íránský street food, který pochází z jižních oblastí Íránu a Perského zálivu. Jedná se o tenkou chlebovou placku plněnou směsí brambor, cibule, česneku, čerstvých bylinek a koření. Náplň může obsahovat také mleté maso, ale samboseh se často připravuje ve vegetariánské variantě. Placka se pečlivě zabalí do trojúhelníkového tvaru a smaží dozlatova. Podává se horká, často s různými omáčkami.
Pashmak je tradiční íránská cukrovinka s nadýchanou, vláknitou strukturou připomínající cukrovou vatu. Její název v perštině znamená "malá vlna". Jemné cukrové vlákno pashmaku vzniká náročným procesem natahování a protahování cukrového sirupu smíchaného s moukou a sezamovým olejem. Pashmak pochází z města Jazd, známého výrobou cukrovinek.
Habeh anab jsou íránské jujubové kostky. Jedná se o tradiční sladkost vyráběnou z plodů jujuby. Tyto malé kostky vznikají lisováním a sušením dužiny jujuby, která jim dodává přirozeně sladkou chuť připomínající datle. V Íránu se konzumují samostatně nebo se přidávají do čajů a dezertů.
Gaz je tradiční íránská cukrovinka připomínající nugát. Vyrábí se z bílků a přírodní sladké mízy zvané mana, které doplňují pistácie nebo mandle. Pochází z města Isfahán, kde se vyrábí od dob dynastie Safíovců. Původně se jednalo o delikatesu pro šlechtu. Dnes je gaz symbolem isfahánské cukrařiny a oblíbeným suvenýrem.
Nabat je tradiční íránský krystalizovaný cukr. Jedná se o velké, průhledné či nažloutlé krystaly, často na tyčinkách. Slouží zejména k oslazení čaje. Kromě Íránu je oblíbený i v dalších zemích Blízkého východu a jižní Asie.
Šafrán, nejdražší koření světa, pochází z blizen rostliny šafrán setý (Crocus sativus). Na výrobu jednoho kilogramu je potřeba až 200 000 květů. Pracná ruční sklizeň a specifické podmínky pěstování z něj činí vzácnou komoditu. Největším producentem je Írán, jeho šafrán tvoří 90 % světové produkce. Pěstování šafránu má v Íránu tradici delší než 3000 let.
Pistácie patří mezi nejoblíbenější pochoutky na světě. Botanicky jde o semena stromu řečík pistáciový. Pistácie byly již ve starověké Persii ceněnou lahůdkou. Dnes světové produkci stále dominuje Írán následovaný USA, Tureckem a Čínou. Íránské pistácie vynikají kvalitou, chutí a sytě zelenou barvou. Prémiové odrůdy jako akhbari či kalleh ghouchi jsou vyhledávané gurmány po celém světě.
