Mauricijský rum: destilát z melasy i třtinové šťávy

Ostrov, který žije z cukrové třtiny, si po získání nezávislosti zakázal pálit rum z její šťávy. Na osmatřicet let. Úřady v tom viděly plýtvání surovinou určenou na cukr, a tak se smělo destilovat jen z melasy, z toho, co po cukru zbyde.

Mauricijský rum (francouzsky: rhum de Maurice) je destilát z cukrové třtiny, který mauricijská kuchyně zná ve dvou podobách: starší a početnější z melasy a mladší, dražší z čerstvé třtinové šťávy, kterou zákon povolil až v roce 2006. Kdo dnes na ostrově ochutnává rum "ze šťávy", pije tradici starou zhruba jako chytrý telefon.

Rum, který se nesmí jmenovat agricole

Rum ze šťávy se ve francouzském světě jmenuje rhum agricole, jenže tohle označení si Evropská unie vyhradila pro Martinik, Guadeloupe, Réunion, Francouzskou Guyanu a Madeiru - mauricijský rum se tak smí vyrábět, ale ne se tak jmenovat. Čeští čtenáři tenhle druh úředního křtu znají: náš rum z řepného lihu se ze stejného důvodu přejmenoval na tuzemák.

Národní nápoj to přitom není: každý den se na ostrově pije pivo Phoenix, rum je na svátek, pro turisty a na vývoz. Příbuzenstvo má rozeseté po celém Indickém oceánu. Sousední Réunion má tři destilérie a společnou značku Charrette, Madagaskar pálí Dzamu z melasy, Seychely od roku 2002 Takamaku, a v rodinách celé oblasti se z bílého rumu macerovaného s ovocem a kořením dělá rhum arrangé. Ti Punch s limetkou a třtinovým cukrem, který se v mauricijských barech objednává jako místní klasika, přišel z Antil a Réunionu.

Od tafie k poštovní známce

Rum tu není nový, nová je jen jeho lepší polovina. V polovině 18. století založil guvernér Mahé de La Bourdonnais první destilérii ostrova a pálilo se v ní cosi jménem tafia, hrubý předchůdce rumu pro místní a na vývoz na Madagaskar. Slušný rum přišel až v roce 1852, kdy Pierre Charles Harel na panství u Pamplemousses zkusil destilovat pořádně, a dál už historii píší cukrovary: Medine a Grays pálí z melasy zhruba sto let, rodinný Saint Aubin si postavil destilérii v roce 2003 a nejmladší Rhumerie de Chamarel z roku 2008 pálí výhradně ze šťávy. Saint Aubin přitom tvrdí, že první rum ze šťávy měl o tři roky dřív, než ho zákon povolil - rok konce zákazu si prameny nevykládají shodně.

Co dělá sud v tropech a co znamená VSOP

Bílý rum jde z kolony rovnou do láhve, hnědý musí do sudu. Většina sudů na světě je z amerického bílého dubu a k rumu se dostanou po bourbonu, který podle amerického zákona smí zrát jen v novém sudu - rum dostává dřevo z druhé ruky a je to jeho štěstí. V mauricijském horku se ze sudu vypaří až desetina ročně. Písmena na etiketě jsou půjčená od koňaku: VS znamená nejmíň dva roky v sudu, VSOP čtyři až pět, XO šest a víc. Penny Blue VSOP z destilérky Medine k tomu přidává jméno po nejslavnější mauricijské poštovní známce z roku 1847, která je vzácná díky tiskařské chybě "Post Office" místo "Post Paid".

Pije se podle ceny: drahý čistý a pomalu, levný s kolou nebo s ovocnou šťávou, kterou obchody na ostrově prodávají stoprocentní a za pár rupií. Nejlevnější rumy jako Goodwill plní sdružení lahvovačů, které stát v roce 1961 přiměl vzniknout, aby měl domácí kořalku pod kontrolou, v koktejlu z mangové šťávy odvede svou práci dobře. O mapě ostrova na etiketě Goodwillu se říká, že je to jediná mapa, se kterou se člověk ztratí a nikam nedojde. A kdo si chce rum odvézt domů, nemá kupovat v supermarketu ani na letišti: web godutyfree.mu bere objednávky mezi třicátým dnem a čtyřiadvacátou hodinou před odletem a láhev vydá na letišti u přepážky Tax Refund, tedy až po odbavení.

Čtyři láhve a jedna přepážka na letišti

Rhumerie de Chamarel má degustaci v ceně prohlídky a ve firemní prodejně jsem vzal tříletý rum ze šťávy za 1 500 MUR (750 Kč), levněji než v supermarketu. V supermarketu Winners jsem pak koupil čtyřletý Penny Blue VSOP za 1 200 MUR (600 Kč), a to je láhev, kterou bych si přivezl, kdybych směl přivézt jen jednu: v nose sušené ovoce a vanilka ze sudu, v ústech kulatý, bez pálení, s dlouhým sladkým koncem, kde je poznat melasa. Degustační sada pěti lahviček Saint Aubin po 50 ml stála 750 MUR (375 Kč): lahvičky ochucené kávou, kakaem a vanilkou se vejdou do příručního zavazadla, ale je to spíš suvenýr než škola rumu (viz co si přivézt z Mauricia). Malý Goodwill za 150 MUR (75 Kč) šel do koktejlu s ovocnou šťávou, kde od něj nikdo nic nečeká.

Po návratu domů jsem si sedl k počítači a srovnal ceny Penny Blue: 1 200 MUR (600 Kč) v supermarketu, 33,50 EUR (800 Kč) v obchodě na letišti a 15,50 EUR (370 Kč) při objednání předem s vyzvednutím u přepážky. Jediná láhev, kterou bych si z Mauricia přivezl, je tak nejlevnější právě ve chvíli, kdy už z ostrova odjíždíte.

Dan Špaňhel

Jsem Dan. Píšu jen o tom, co jsem sám ochutnal - od pouličního stánku po michelinskou hvězdu. Kvůli jídlu jsem procestoval půlku světa a zkusil všechno možné - i nemožné.

O mně Kontakt

Mohlo by se vám líbit:

Rhumerie de Chamarel: exkurze a degustace v lihovaru na Mauriciu

Co si přivézt z Mauricia?

Mauricijské pivo: ležák Phoenix a dva řemeslné pivovary