Co ochutnat v Barceloně
Barcelona je hlavní město Katalánska, druhé největší město Španělska. U stolu je ale mnohem víc katalánská než španělská. Místo košíku pečiva tu na stůl přijde chléb potřený rajčetem, před nedělním obědem se chodí na vermut a na svátek svatého Štěpána se pečou kanelony. Sangrii a paellu samozřejmě seženete taky, hlavně v ulicích, kudy proudí turisté - katalánská kuchyně na ně nečeká a žije si vlastním rytmem o pár bloků dál.
Tržnice v Barceloně
Nejlíp je ten vlastní rytmus vidět na tržnicích - krytou halu s rybami, zeleninou a barem na dopolední jídlo má skoro každá barcelonská čtvrť. První zmínka o stánku s masem na místě dnešní tržnice La Boqueria pochází už z roku 1217. Jméno dostala po klášteru Sant Josep, který tu stál do požáru v roce 1835; kryté haly vyrostly po roce 1840 a oficiálně se tržnice jmenuje Mercat de Sant Josep dodnes. Branou na La Rambla dnes projde víc návštěvníků než Sagradou Famílií a z trhu pro místní se z velké části stala atrakce. Kdo hledá klidnější nákup, má po ruce Mercat de Santa Caterina s barevnou zvlněnou střechou nebo Mercat de Sant Antoni, před kterým se v neděli prodávají staré knihy.
V tržnicových barech se drží esmorzar de forquilla, "snídaně s vidličkou": trhovci a dělníci, kteří vykládali zboží od časného rána, potřebovali dopoledne pořádné teplé jídlo - dršťky, tresku, fazole s klobásou. Barcelonské tržnicové bary v téhle tradici pokračují a katalánské weby o ní píší jako o místní odpovědi na globalizovaný brunch.
Vermuterie, xampanyerie a granjes
"Fer el vermut", dát si vermut, je v Barceloně víkendový rituál: sklenička z pípy, oliva, sodovka ze sifonu a k tomu pár tapas nebo konzerva. Podrobně o něm píšu v článku o španělské hodině na vermut - Barcelona patří k městům, kde se bere nejvážněji, bodega Quimet & Quimet ve čtvrti Poble Sec čepuje vermut přes sto let.
Cava se rodí v Penedès za jižním obzorem města, a katalánsky se jí dlouho říkalo xampany. Barcelona si pro ni vymyslela vlastní typ podniku: xampanyerii, bar na perlivé víno a tapas. Tu nejslavnější, El Xampanyet hned vedle Picassova muzea ve čtvrti Born, otevřela rodina Esteve v roce 1929 a lehké perlivé víno stejného jména v ní teče dodnes.
Pivo má Barcelona vlastní: Estrella Damm založili ve městě v roce 1876 dva bratranci z Alsaska, kteří sem utekli po prusko-francouzské válce - odtud německy znějící jméno katalánského piva. Dnes se vaří v sousedním El Prat de Llobregat a v roce 2026 slaví 150 let; víc v článku o španělském pivu. Jen nepočítejte s tapou zdarma jako v Granadě, v Barceloně se za jídlo k pivu platí.
A pak jsou tu granjes, mléčné bary. Ulička Carrer Petritxol v gotické čtvrti je jich plná: Granja Dulcinea od roku 1941, Granja La Pallaresa od roku 1947. Objednává se suís, hustá horká čokoláda s kopcem šlehačky, a k ní churros na namáčení. Kakao má město v krvi - ColaCao, prášek, který zná každé španělské dítě, vznikl v roce 1946 v barcelonské čtvrti Gràcia. A když je horko, fungují orxaterie: orxata je nápoj z Valencie, do Barcelony ji ale před sto lety přinesli přistěhovalci z jihu. La Valenciana ji nalévá od roku 1910, Sirvent od roku 1928.
Co ochutnat v Barceloně
- Bomba de la Barceloneta. Smažená bramborová koule plněná masem, podávaná s aioli a pikantní omáčkou. Vznikla v 50. letech v baru La Cova Fumada v přístavní čtvrti Barceloneta a je to jedna z mála tapas, kterou si Barcelona vymyslela sama.
- Bikini. Opečený toust se šunkou a sýrem, součást španělské snídaně. Jméno dostal po barcelonském tanečním sále Sala Bikini: za Franka se cizí názvy jídel nenosily, francouzský croque-monsieur se tu proto prodával jako "domácí sendvič", hosté si mu začali říkat podle podniku.
- Canelons. Kanelony plněné pečeným masem a zapečené s bešamelem. Do Barcelony je koncem 18. století přinesli italští kuchaři měšťanských domácností; dnes jsou katalánským jídlem svátku Sant Esteve 26. prosince.
- Pa amb tomàquet. Chléb potřený rajčetem, česnekem, solí a olivovým olejem. Vynalezl ho katalánský venkov 19. století, ale v barcelonských restauracích funguje jako samozřejmá příloha ke všemu.
- Crema catalana. Žloutkový krém s karamelizovanou kůrkou, doložený v katalánských kuchařkách už ve 14. století; tradičně se jí na svátek svatého Josefa 19. března. Je celokatalánská, v Barceloně ji ale mají na každém lístku.
- Botifarra amb mongetes. Katalánská klobása s bílými fazolemi, často označovaná za národní jídlo Katalánska. Barcelonská specialita to není, v tradičních restauracích města ale patří k jistotám.
- Esqueixada. Studený salát z natrhané nasolené tresky, rajčat a cibule - katalánská letní klasika, kterou vede skoro každý tradiční barcelonský podnik.
- Mel i mató. Čerstvý sýr s medem, dezert spjatý s poutním Montserratem kousek za městem; sýr mató zmiňuje už středověká kuchařka Sent Soví.
- Calçots. Pečená jarní cibule s omáčkou romesco. Domov má ve Vallsu u Tarragony, od ledna do března ji ale nabízejí i barcelonské restaurace - a za pořádnou calçotadou Barcelončané vyrážejí za město.
- … a případně další desítky španělských jídel ze seznamu: Co ochutnat ve Španělsku.
Kdo má na Barcelonu jen pár dní, stihne to podstatné: dopoledne tržnici, v poledne vermut, odpoledne granju a večer katalánskou klasiku. Přesně v tomhle pořadí město žije.
Užijte si jídlo v Barceloně!
Cava: španělské šumivé víno, kterému se nesmí říkat šampaňské
Cava je španělské šumivé víno, které bublinky získává druhým kvašením přímo v láhvi, stejně jako šampaňské - jen z katalánských odrůd Macabeu, Xarel·lo a Parellada a pod jménem, které znamená sklep. Téměř všechna cava vzniká v Penedès kolem městečka Sant Sadurní d'Anoia. Vedle historie a sporu o jméno článek přináší i láhev Mestres Visol Gran Reserva z Alicante.