Tipy na jídlo na cestách | stránka 43 z 70
Čínská čtvrť (Chinatown): levné čínské jídlo v Londýně
Nejslavnější čínská čtvrť Evropy je zároveň jedna z nejmenších: pár ulic v srdci londýnského West Endu, brány z osmdesátých let a girlandy červených lampionů. Chinatown se do Soho stěhovala postupně z doků v Limehouse, jméno nese po dynastii Tchang a vedle pečených kachen a dim sum nabízí bufety, kde se návštěvník nají, jak jen dokáže.
Fudge: máslová karamelka
Fudge vypadá jako esence britství - kostky máslové cukrovinky se prodávají v každém přímořském letovisku i londýnském suvenýrovém obchodě. Jenže vymysleli ho Američané a Britové si ho přivlastnili tak důkladně, že se dnes prodává i s korunkou na víku. Jak se sladkost pojmenovaná po fušeřině dostala přes oceán a proč jí Cornwall přidal smetanu?
Ostri: gruzínský pikantní hovězí guláš
Ostri zní jako slovanské "ostré", jenže první lžíce žádný požár nezaloží. Gruzínský hovězí guláš v husté rajčatové omáčce s cibulí, česnekem a koriandrem je jídlo všedního dne, které se vaří z toho, co dům dá. Ochutnal jsem ho v Kutaisi vedle probíhající hostiny supra i v tbiliské restauraci Mapshalia - pokaždé jiné, pokaždé ostri.
Supra: gruzínská hostina
Hostina, na které se nesmíte napít, kdy chcete. Supra je gruzínská hostina s pevným řádem: stůl prostřený vším najednou a přípitky v neměnném pořadí, které řídí volený řečník tamada. Co slovo supra znamená, proč se o hostině mylně píše, že je na seznamu UNESCO, a jak se pije víno z buvolího rohu, který se nedá odložit, dokud není prázdný?
Restaurace Mapshalia, Tbilisi: fronta na gruzínskou klasiku
Před nenápadnými dveřmi na Aghmašenebeliho třídě v Tbilisi se pravidelně staví fronta. Mapshalia je levná jídelna s megrelskou kuchyní, kterou Forbes Georgia řadí mezi nejlepší restaurace města. Já v ní postupně projedl skoro celý lístek, od lobia po chačapuri megruli. Vysvětlím, proč jsem se sem vracel častěji než kamkoli jinam.
Švýcarské sýry
Svět si švýcarský sýr představuje s dírami, jenže ty má z celé rodiny vlastně jen ementál. Průvodce devíti švýcarskými sýry: od Gruyère, který ementál sesadil z exportního trůnu, přes Appenzeller s tajným bylinným nálevem a Tilsiter pojmenovaný po zaniklém městě až po Sbrinz, který se místo krájení láme.
Tête de Moine: švýcarský sýr, který se hobluje do růžiček
Tête de Moine je polotvrdý švýcarský sýr ze syrového kravského mléka z pohoří Jura, který se nekrájí, ale hobluje strojkem girolle do tenkých růžiček. Jméno "mnichova hlava" mu dali až za Francouzské revoluce, girolle je z roku 1982. Jak se sýr dělá, proč chutná jinak hoblovaný než krájený a kolik stojí krabička růžiček v supermarketu.
Schoggiweggli: bazilejské pečivo s čokoládou
Kynutá máslová houska prošpikovaná velkými kousky čokolády, která se před pečením navrch nařezává, aby bylo už z výlohy vidět, co je uvnitř. Vymyslet ji měl v roce 1975 basilejský cukrář Anton Bachmann - i když ten letopočet vypráví jen jeho firma. Co znamená jméno, proč si ho Němci pletou s jiným pečivem a kolik houska stojí v Basileji.
Birnbrot: hruškový chléb ze švýcarských hor
Birnbrot je pečivo z východního Švýcarska, ve kterém těsto tvoří jen tenký obal; jádro je hutná náplň ze sušených hrušek, ořechů, fíků a koření. Vznikl v horách, kde se drahá mouka natahovala sušeným ovocem, a v Engadinu se jím na Štěpána platí za svezení na saních. Krájí se na plátky k odpolední kávě; menší sourozenec birnweggen se peče kolem Lucernu.
Preclík: louhované pečivo
Preclík je louhované pečivo z jižního Německa, které zdomácnělo v celém německy mluvícím světě - v Rakousku, Alsasku i ve Švýcarsku. Jméno vzniklo z latinského slova pro paže. Samotný preclík má okolo sebe více legend než dokladů. Na jeho přípravu se používá slabý roztok louhu.