Tipy na jídlo na cestách | stránka 3 z 66
Padobranci: ořechové cukroví s krémem, které zná celá bývalá Jugoslávie
Padobranci jsou cukroví, kterému by pařížský cukrář vytkl popraskaný povrch - tady je to ale záměr. Dva křehké bochánky z bílků, cukru a mletých vlašských ořechů se suší v mírné troubě a slepují silnou vrstvou krému. Makedonský vynález to není: pod stejným jménem je pečou v Srbsku i Chorvatsku, je to domácí sladkost celé bývalé Jugoslávie.
Oreovki: balkánské cukroví z vlašských ořechů
Oreovki, jinak také orasnici, jsou cukroví, ve kterém jsou jen vlašské ořechy, vejce a cukr; mouku ani máslo v něm nehledejte. Malé podkovy z mleté ořechové hmoty se obalí v drcených ořeších a pomalu usuší, takže mají křupavý obal a vláčný střed. Zná je celá bývalá Jugoslávie i Bulharsko, není to makedonský vynález.
Lepinja: balkánský kynutý chléb ke kebapi
Lepinja je kulatý plochý chléb z kynutého těsta, který se v Severní Makedonii podává teplý ke kebapi a k dalšímu masu z grilu. Jméno je makedonské a srbské, chléb sám patří celému Balkánu: v Bosně se mu říká somun, v Turecku má nejblíž ke svátečnímu ramazan pidesi. V kebapčilnicích leží po hromadách na pultě a nikdo si ho neobjednává - přijde sám.
Co si přivézt ze Severní Makedonie?
Ze Severní Makedonie si vozím hlavně sýry: ovčí kaškaval z Trnice pod Korabem, tvrdé a slané bieno sirenje, smíšené mešano sirenje i kozí sýr z okolí Bitoly. K nim pálivý ajvar, který ale patří jen do odbaveného kufru, a čokolády ze skopské Evropy, jejíž mátové Minti byly největším překvapením celého nákupu.
Bieno sirenje: makedonský tlučený sýr z Mariova
Bieno sirenje je "tlučený sýr" ze Severní Makedonie: sýřenina se ručně hněte a tluče, bochníky se suší na slunci a pak zrají v silném solném nálevu. Vznikl v horském kraji Mariovo u Prilepu, podle legendy jako sýr, o který neměli stát výběrčí daní. Dnes se dělá i z kravského mléka. Prodává se vakuově balený, takže si ho můžete přivézt domů.
Tetovski grav: velké bílé fazole z Pologu
Tetovski grav jsou velké bílé fazole z kraje Polog pod Šar planinou, odrůda, na které stojí makedonské národní jídlo tavče gravče. Po uvaření drží tvar, slupka zůstává na zrnu, jenže pěstitelů ubývá a levný dovoz se na trzích prodává pod tetovským jménem. Proč se o ně v Makedonii tolik mluví a jak je koupit jako suvenýr, aniž byste si vezli domů fazole egyptské.
Zelen pazar: skopská tržnice pro všední den
Na Zelen pazar chodí Skopje nakupovat pro všední den: tržnice na bulváru Kočo Racin zásobuje čtvrti kolem centra a turisty potkává jen občas. Pod přístřešky se prodává zelenina, ovoce, kajmak, fazole a sladkosti na váhu, na chodníku kolem sedí bylinkáři s horským čajem a bezovým květem na kartonech. Jméno znamená prostě zelený trh. Stejný typ tržnice zná celý Balkán.
Makedonské pivo: Skopsko a Zlaten Dab v zemi vína a rakije
Makedonské pivo jsou v praxi dvě značky: Skopsko z hlavního města a Zlaten Dab z Prilepu, světlé ležáky kolem 4,5 % alkoholu. Skopsko drží dvě třetiny trhu; firmu, která ho vaří, založili v roce 1922 Češi, dnes patří Heinekenu a Coca-Cole. Statistiky přitom říkají, že pivo je v zemi vína a rakije alkoholický nápoj číslo jedna.
Gazoza: legendární makedonská hrušková limonáda
Gazoza je sladká sycená limonáda s hruškovou příchutí a zlatavou barvou, kterou stáčí Prilepska pivarnica, pivovar založený roku 1924. Slovo v Itálii, Řecku i Turecku prostě znamená sycenou vodu, hrušku k němu přidali jen Makedonci. Je to nejprodávanější domácí nealko v Severní Makedonii, pije se ledová, rovnou z láhve.
Cockta: šípková limonáda z bývalé Jugoslávie
Cockta je sycený nápoj ze šípku, citronu a jedenácti bylin, bez kofeinu, který vznikl v padesátých letech jako jugoslávská náhrada za nedostupnou Coca-Colu. Barvou kolu připomíná, chutí je jí vzdálená. Dnes se pije v celé bývalé Jugoslávii, v Severní Makedonii ji najdete v každém větším supermarketu vedle domácí gazozy.