Tipy na jídlo na cestách | stránka 67 z 70
Bar Nonna Emilia: aperitiv v rybářské čtvrti Sorrenta
Bar Nonna Emilia stojí přímo na nábřeží Marina Grande, rybářské čtvrti Sorrenta, kam se ještě v padesátých letech chodilo jen po schodech. K limoncello spritzu a Bellinimu tu patří výhled na moře a rybáře u sítí - a taky záhada dvou Emilií, které si na jedné ulici rozdělily skoro osmdesát let pohostinství.
Limoncello: citronový likér ze Sorrenta a Amalfi
Limoncello vypadá na etiketě jako staleté dědictví, doloženou historii má ale od roku 1988, kdy si na Capri někdo zapsal první ochrannou známku. Co je to za likér, proč označení IGP patří citronu a ne lahvi, čím se liší sorrentská a amalfská verze a jak chutná láhev přivezená z náměstí pod katedrálou v Amalfi.
Restaurace Torna a Surriento: sorrentská trattoria se jménem neapolské písně
Jméno si vypůjčila od nejslavnější písně o Sorrentu, vaří se v ní ale po neapolsku. Rodinnou trattorii Torna a Surriento otevřeli v roce 2017 manželé z Neapole v klidné uličce kousek od korza. Ochutnal jsem u nich ragù s polpette, gnocchi alla sorrentina i scialatielli - a účet bych podepsal heslem "hodně muziky za málo peněz".
Saint-Aubin: nedělní trh v Toulouse
Skvělý tip na jídlo v Toulouse jsme dostali u piva: barman nás poslal na nedělní trh Saint-Aubin. Kolem kostela se jednou týdně sejdou sýry z Pyrenejí, kotel aligotu i bochníky pain d'épices na váhu - a k tomu bleší trh a muzikanti. Odnesl jsem si chléb s pomerančovou kůrou a ochutnal aligot.
Aligot: francouzská bramborová kaše se sýrem
Aligot je bramborová kaše z náhorní plošiny Aubrac, do které se vmíchá skoro půl kila čerstvého sýra na kilo brambor. Míchá se, dokud se za vařečkou netáhne provaz. Čí vlastně je, kdy do receptu přišly brambory a jak chutnala porce s lanýžem z nedělního trhu v Toulouse.
L'Air de Famille: toulouseské bistro s menu psaným křídou
L'Air de Famille je malé rodinné bistro v centru Toulouse, které nevede stálý jídelní lístek - denní menu píše šéfkuchař Georges Camuzet každé ráno křídou na tabuli podle toho, co dal trh. Michelin za to bistru dal ocenění Bib Gourmand. A já vyprávím, proč se na jednu tabuli vejde půlka Francie a jak se nám šest chodů z ní překládalo.
Restaurace Vrátnice, Český Krumlov: oběd stranou turistických pastí
Český Krumlov ročně navštíví dva miliony turistů a jeho centrum je protkané restauračními pastmi. Restaurace Vrátnice v budově bývalé nemocniční vrátnice na okraji města byla opakem: podnik pro místní s denním menu a terasou s výhledem na historické centrum. V srpnu 2024 ale zavřela - dnes na jejím místě běží samoobslužný bufet.
Restaurace Mlýnec, Praha: víkendový brunch
Víkendový brunch v restauraci Mlýnec patří mezi velmi oblíbené akce. Hosté postupně ochutnávají tři různé předkrmy, tři hlavní chody a dva dezerty. Zážitek doplňuje neomezená konzumace vybraných vín, piva a nealkoholických nápojů. Rezervace předem je kvůli velkému zájmu nutností.
Le Marché: zážitková restaurace v Karlových Varech
Karlovy Vary patří k nejturističtějším místům Česka, a přesto se v nich dá najíst daleko od turistických pastí. Zážitková restaurace Le Marché na břehu Teplé mění jídelníček každý den podle toho, co ráno dal trh, a má okolo deseti stolů. Bez rezervace se ale ke stolu sedá těžko.
Lázeňské oplatky: křehká sladkost z Karlových Varů a dalších lázní
Lázeňské oplatky jsou dva tenké kulaté plátky křehkého těsta slepené sladkou náplní z cukru, ořechů, skořice nebo čokolády. Karlovy Vary mají nejstarší doklad o jejich pečení i chráněné označení s vřídelní vodou v těstě, dnešní podobu jim ale daly Mariánské Lázně. Odkud mají oplatky jméno, proč se o ně přely tři státy a proč si na kolonádě koupit tu teplou.