Tipy na jídlo na cestách | stránka 65 z 70
Pardulas: sardinské koláčky z ricotty
Pardulas jsou malé sardinské koláčky ze štípaného těsta, plněné ovčí ricottou se šafránem a citrusovou kůrou, upečené dozlatova. Původně velikonoční cukroví, které nosily děti o Dušičkách, se dnes na Sardinii peče celý rok - a s každým krajem ostrova se mění jméno i náplň: jinde je plní čerstvým sýrem, jinde přidávají rozinky. Po čem se jmenují, se dodnes neví jistě.
Crostata: italský mřížkový koláč
Crostata je italský koláč z křehkého těsta, s vrstvou marmelády nebo krému a s mřížkou z proužků těsta navrchu. Doma se peče na neděli, v baru se podává ke kávě a v pekárně ho koupíte na váhu. Jméno má po kůrce, ne po náplni, pod svým jménem je doložená v italských receptářích 15. století. Nejbližší příbuznou má v rakouské Linzer Torte.
Pizzeria Cerere: rodinná pizzerie s pěti stoly v Cagliari
Malá rodinná pizzerie v centru Cagliari: pět stolů, on u pece, ona v sále a jméno po římské bohyni úrody. Pizzeria Cerere má otevřeno i v neděli a v pondělí, kdy většina města zavírá, a na lístku vedle dvacítky pizz drží i sardinskou klasiku s pecorinem a sušenou klobásou. K tomu nefiltrovaná Ichnusa z nedalekého Assemini.
Costedda: sardinská focaccia připravovaná bez vody
Ve Villasimius na jihovýchodě Sardinie se peče focaccia, do jejíhož těsta nepřijde ani kapka vody - nahradí ji šťáva z kila rozmačkaných rajčat. Druhá tradiční verze sází na dušenou cibuli. Sa costedda se prodává na váhu, řezaná z velkých plátů, a mimo tenhle kout ostrova ji neseženete. Souboj rajčatové a cibulové verze pro mne měl jednoznačného vítěze.
Gueffus: sardinské mandlové kuličky v barevných papírcích
Gueffus jsou sardinské mandlové kuličky: mleté mandle, cukr a citronová kůra se jen provaří v hrnci, uválejí, obalí v cukru a každá kulička se zabalí do barevného papírku s třásněmi jako bonbon. Dělají se po celé Sardinii pod několika jmény, patří ke svatbám, křtinám i Vánocům - a legendu o cimbuří na papírku si vymyslela spisovatelka.
Mirto di Sardegna: sardinský likér z bobulí myrty
Mirto di Sardegna je sardinský likér z bobulí myrty obecné: bobule se v zimě sbírají v macchii, hustém středomořském křoví, které pokrývá půl ostrova, několik týdnů se louhují v alkoholu a doslazují sirupem, výsledek má kolem 30 % a pije se ledový po jídle. Likér z myrty zná i Korsika a pár koutů italské pevniny, chráněné jméno ale nese jen ten sardinský - a doma se dělal dávno předtím, než ho někdo začal lahvovat.
Sardinské víno: Vermentino, Cannonau a další lahve z ostrova
Sardinie má jediné víno se statusem DOCG, nejrozšířenější odrůdu totožnou s francouzským grenache a vernacciu, která zraje pod vrstvou kvasinek jako sherry. Vysvětlím, čím se liší Vermentino di Gallura od Vermentino di Sardegna, proč se o původ cannonau hádá archeologie s Aragonem, a srovnám šest lahví ze supermarketu u Villasimius.
Restaurace V Zátiší, Praha (2): obědové menu
Restaurace V Zátiší je elegantní pražský podnik nabízející unikátní spojení české a indické kuchyně. Ve všední dny zde připravují obědové menu o dvou nebo třech chodech za bezkonkurenční cenu. Doporučuji rezervaci stolu předem kvůli vysoké obsazenosti.
La Table 101: bistronomie v lyonské čtvrti Part-Dieu
Skvělý pondělní oběd v Lyonu jsem nenašel v bouchonu ve starém městě, ale mezi úředníky v kancelářské čtvrti Part-Dieu. Bistronomickou restauraci La Table 101 vedou od roku 2012 manželé Delbergues a michelinský průvodce jí přiznal značku Bib Gourmand. Obědová formule, amuse bouche zdarma a suflé, za které stojí za to připlatit.
Tain-l'Hermitage: vinařská vesnička na Rhôně
Necelou hodinu vlakem od Lyonu leží vesnička, nad kterou se zvedá jeden z nejslavnějších vinařských kopců Francie. Apelace Hermitage měří jen 135 hektarů a do první třídy ji řadili už v roce 1816 - ve vesničce pod ní se přesto ochutnává zadarmo a bez objednání. Přidávám legendu o poustevníkovi i radu, jak ušetřit na Crozes-Hermitage.