Tipy na jídlo na cestách | stránka 35 z 66
Gata: arménský sladký koláč
Gata je arménské máslové pečivo s nejčastější náplní z mouky, másla a cukru - tedy koláč plněný vlastním těstem, osmaženým a přislazeným. Jméno má bratrance v turečtině i gruzínštině a původ, který nerozluštil ani největší arménský etymolog. O Novém roce se do ní schovává mince pro štěstí; já jsem ji ochutnal v pekárně pod klášterem Haghartsin a dostal darem v Tatevu.
Baklava Gavar: arménská medová baklava od jezera Sevan
Baklava Gavar je vrstvený medový moučník z arménského města Gavar na břehu jezera Sevan. Recept sem podle tradice přinesli přesídlenci z Bajazetu, proto se jí říká i bajazetská. Má dvacet dva až dvacet pět plátů těsta, mezi nimi vlašské ořechy a máslo, zalévá se horkým medem. Arménie ji v roce 2022 zapsala na národní seznam nehmotného kulturního dědictví.
Nraneh: jehněčí polévka s granátovou šťávou
Nraneh je jehněčí polévka okyselená šťávou z granátových jablek, s rýží, hráškem, zelenými listy a koriandrem, kterou v Jerevanu vaří restaurace Lavash a Sherep. Arménské slovníky ani kuchařky ji neznají, zato granátovou polévku s masem zná celý Kavkaz i Írán.
Spas: arménská jogurtová polévka
Spas je arménská jogurtová polévka z matsunu, zahuštěná loupanou pšenicí nebo rýží a vařená za stálého míchání, aby se jogurt nesrazil. V zimě se podává horká, v létě studená. Má dvě jména, jednu kozáckou legendu, kterou slovníky nepotvrzují, a příbuzné v Ázerbájdžánu, Íránu i Turecku. V Jerevanu ji nosí v porcích, které by jinde prošly jako hlavní jídlo.
Putuk: arménská skopová polévka s cizrnou z hliněného hrnce
Putuk je hustá arménská polévka ze skopového masa s cizrnou a bramborami, pojmenovaná po malém hliněném hrnci, ve kterém se hodiny vaří a tradičně i podává. Stejné jídlo zná Ázerbájdžán jako piti a obě země se o něj přou stejně jako o tolmu. Sytý zimní chod, který se jí lžící a vytírá chlebem - v Jerevanu ho ale často dostanete i na obyčejném talíři.
Arishta: arménské nudle pražené před vařením
Arishta jsou arménské domácí nudle z mouky, vody a soli, které se po usušení ještě nasucho opraží dorůžova a teprve pak vaří. Jméno i technologie jsou sdílené s Íránem, Tureckem a Ázerbájdžánem, arménská verze se liší těstem bez mléka. Bývala zimní zásobou, dnes se prodává i balená v supermarketech, podává se nejčastěji s máslem a matsunem.
Harissa: arménská kaše z pšenice a masa
Harissa nemá s tuniskou chilli pastou společného nic než jméno. V Arménii je to hustá kaše z drcené pšenice a masa, vařená hodiny za stálého míchání a přelitá máslem. Arméni ji považují za své národní jídlo. V článku píšu, odkud má jméno, co s ní má společného obležení hory Musa Dagh a kolik za ni dáte v Jerevanu.
Zeleninový khorovats: lilek, paprika a rajče z arménského grilu
Zeleninový khorovats je lilek, paprika a rajče grilované vcelku na špízu nad dřevěným uhlím, stejnou technikou jako arménské maso. Po upečení se zelenina zbaví spálené slupky a podává se buď teplá vcelku, nebo nakrájená do salátu s cibulí, koriandrem a octem. Podobně se griluje na celém Kavkaze, v Turecku i v Íránu - jméno a rituál kolem mangalu jsou arménské.
Lavash: arménský chléb pečený na stěně pece
Lavash je tenký nekynutý chléb z mouky, vody a soli, který se v Arménii peče přilepený na rozžhavenou stěnu hliněné pece tonir. Za necelou minutu se nafoukne a stáhne hákem; čerstvý je ohebný jako látka, sušený vydrží měsíce. Arménie ho v roce 2014 zapsala na seznam UNESCO, o dva roky později si tenké placky zapsalo pět dalších zemí.
Matnakash: arménský kynutý chléb s rýhami od prstů
Matnakash je kynutý arménský chléb s pěti až šesti rýhami, které pekař vytáhne prsty do syrového těsta - odtud i jméno, "tažený prsty". Vedle lavaše je to mladší a tlustší sourozenec: hromadně se peče až od třicátých let, v Rusku se prodává pod cizím jménem, vydrží jen pár dní. Bochník z jerevanského supermarketu se nese domů v ruce a jí se ještě týž den.