Tipy na jídlo na cestách | stránka 52 z 70
Rugelach: čokoládové rohlíčky aškenázské kuchyně
Rugelach je drobné kynuté pečivo aškenázského původu, které v Izraeli zdomácnělo: trojúhelník těsta potřený čokoládou a srolovaný do rohlíčku. Jméno znamená doslova "rožky" a s českým rohlíkem sdílí slovanský kořen. Vysvětlím, proč to není židovský croissant, proč bývá bez mléka a jak chutná balení mini rugelach teplé z trouby v Jeruzalémě.
Bourekas: plněné pečivo z listového těsta
V izraelské pekárně poznáte náplň podle tvaru: trojúhelník znamená sýr, čtverec brambory. Bourekas, plněnou taštičku z křehkého listového těsta, přivezli do Izraele sefardští Židé z Osmanské říše - i se jménem, které je gramaticky množné číslo. A v Jeruzalémě stojí bistro, které od roku 1959 nedělá nic jiného.
Bistro Ben-Sira Hummus: hummusia v centru Jeruzaléma
Krátká ulice v centru Jeruzaléma nese jméno starověkého mudrce, chodí se na ni ale hlavně za hummusem. Bistro Ben-Sira Hummus servíruje od roku 2005 teplý hummus se zrny cizrny a olivovým olejem, k němu čerstvý falafel a pitu. Článek vysvětluje i to, co je hummusia, proč se hummus stírá pitou a proč sem nechodit těsně před šabatem.
Katzutz: izraelský salát z drobně krájených okurek a rajčat
Katzutz, v hebrejštině "nasekaný", je salát z okurek, rajčat a cibule nakrájených na co nejmenší kostičky s petrželkou, citronem a olivovým olejem. V Izraeli stojí na stole skoro u každého jídla, od kibucové snídaně po falafel v pitě. Svět mu říká izraelský salát, jeho příbuzné ale krájí celý bývalý osmanský prostor od Turecka po Indii.
Izraelské víno: košer, mevušal a čtyři lahve z Jeruzaléma
Skoro každá láhev z izraelského supermarketu je košer a část z nich prošla pasterizací, aby ji směl nalít i nežidovský číšník. Víno roste v pěti oblastech, ale Jeruzalém má vlastní příběh: rodina Shor tu lisovala víno dřív, než baron Rothschild přivezl z Francie révu. Vysvětlím, co košer a mevušal znamenají, a zakončím čtyřmi lahvemi z Judských hor.
Pekárna Geula: pečivo na váhu v Me'a Še'arim
Pekárna Geula stojí v ultraortodoxní čtvrti Me'a Še'arim v Jeruzalémě - pár minut chůze od moderního centra, a přitom o dobré století jinde. Sladké šátečky plněné tvarohem nebo čokoládou se tu prodávají na váhu a platí se výhradně hotově. Kdo chce ochutnat, musí přijmout i pravidla čtvrti, která se od okolního města vědomě odděluje.
Izraelské pivo: košer ležák Goldstar
Goldstar je nejprodávanější pivo Izraele: jantarový ležák se 4,9 % alkoholu, košer certifikátem a šesticípou hvězdou na etiketě, která nepochází z izraelské symboliky, ale ze středověké německé pivovarnické tradice. Izraelci přitom patří k nejstřídmějším pivařům světa, pivní historie země začala ve třicátých letech plzeňskou recepturou pro britské vojáky.
Challah: pletený chléb na šabat
Challah je pletený kynutý chléb z mouky, vajec, oleje a cukru, který Židé v Izraeli i po celém světě kladou na stůl v pátek večer a o svátcích. Jméno nese po části těsta, která se z každé dávky odděluje jako dávná daň kněžím. Pletený tvar pochází ze středověké střední Evropy, v těstě chybí máslo, aby se chléb směl jíst k masu.
Palestinské pivo: Shepherds z pivovaru Birzeit
Shepherds je světlý ležák plzeňského typu z mikropivovaru Birzeit, jednoho z mála pivovarů, které v Palestině fungují. Etiketu s pastýřem úřady nejprve zamítly, protože postava prý příliš připomínala Ježíše, schválily ji až po třech měsících. Pivovarnictví je v Palestině záležitostí křesťanských městeček, přesto se Shepherds prodává i v Izraeli a vyváží do zámoří.
Pomeranče Jaffa: odrůda Shamouti z jaffských sadů a exportní značka
Pomeranče Jaffa jsou odrůda Shamouti: sladký pomeranč s tlustou, snadno loupatelnou kůrou a téměř bez pecek, který se v polovině 19. století objevil v sadech u přístavu Jaffa a díky odolné slupce plul do Evropy dřív, než vznikl Izrael. Jaffa je dnes hlavně značka, kterou nosí i pomeranče ze Španělska, a slavný Shamouti zůstává většinou doma.