Tipy na jídlo na cestách | stránka 58 z 70
Bulharské pivo: Kamenitza, Shumensko a řemeslné pivovary
Nejstarší bulharský pivovar založili dva Švýcaři od železnice a jedno z nejznámějších piv země uvařil český sládek. Bulharské pivo je hlavně světlý ležák tří velkých značek v rukou zahraničních koncernů, vedle nich ale posledních deset let roste scéna malých pivovarů. Já ve Varně ochutnal šest z nich na jednom prkénku a vybral vítěze.
Pliska: bulharská brandy se jménem prvního hlavního města
Pliska je bulharská vinná brandy, která zraje pět let v dubových sudech, doma se jí říká koňak - i když to slovo na etiketu napsat nesmí. Jméno má po prvním hlavním městě bulharské říše, kariéru udělala v Sovětském svazu a s rakijí si ji nepleťte. Pil jsem ji v Balčiku s výhledem na Černé moře.
Pivní bar Key: klíček k bulharskému pivu ve Varně
Pivní bar Key, bulharsky Ключето (doslova Klíček), čepuje ve Varně u Modrého trhu 26 piv - od bulharských minipivovarů po Guinness a Starobrno. Kdo se v nabídce ztrácí, dostane degustační sadu šesti malých piv, ke které barman připíše jména. K tomu doma dělané pikantní lupínky, zahrádka na chodníku a kočky, kterých má Varna přes 23 tisíc.
Svinski uši: grilované vepřové ucho k bulharskému pivu
Svinski uši jsou vepřová ucha, která se v Bulharsku nejdřív uvaří do měkka, obalí v koření a opečou na grilu do křupava. Podávají se jako horké meze k pivu nebo vínu s česnekovou omáčkou, cibulí a citronem. Jídlo je celobulharské, za jeho hlavní město se ale považuje Stara Zagora, kde má vlastní svátek a přezdívku starozagorské kalamáry.
Bulharské víno: domácí odrůdy Mavrud, Melnik a Gamza
Bulharsko bývalo velkým vývozcem vína, u nás z toho zbyla Medvědí krev. Dnešní bulharské víno stojí na domácích odrůdách: tříslovinatém Mavrudu z okolí Plovdivu, aromatickém Melniku z údolí Strumy a lehké Gamze od Dunaje. Co je na nich skutečně bulharské, proč Bulhaři sami pijí spíš rakiji a jak chutnaly tři lahve od Todoroffa, Minkových a Katarzyny.
Sirene: bulharský bílý sýr v nálevu
Sirene je bílý bulharský sýr, který zraje v solném nálevu a bez kterého by nebyl šopský salát, banica ani katak. V bulharském obchodě ho nekoupíte jako "sýr" - to slovo tam neexistuje - a s řeckou fetou má společného méně, než tvrdí průvodci. Kravské, kozí, ovčí i buvolí: co na obalu hledat, co znamená nápis imitační výrobek a proč jsem si domů vezl dvě kila.
Vojákovy sušenky: bulharské domácí sušenky z balíčků na vojnu
Vojákovy sušenky jsou obyčejné bulharské domácí sušenky z vajec, cukru, kysaného mléka a mouky, tuhé a křupavé. Jméno nedostaly od armády, ale od matek, které je posílaly synům do kasáren, protože vydržely dny cesty poštou. Pečou se po celém Bulharsku a v pekárnách leží vedle máslových kurabiiki.
Kurabijki: bulharské máslové sušenky
Kurabijki jsou drobné máslové sušenky, které se v Bulharsku prodávají po kusech v každé pekárně. Jedí se ke kávě. Patří do rodiny sušenek qurabiya rozšířené po celém bývalém osmanském prostoru; bulharská verze se pozná podle žloutkem potřeného povrchu a hrubého cukru, který při pečení popraská. V kuchařce Petka Slavejkova stojí už od roku 1870.
Co si přivézt z Bulharska?
Z Bulharska si vozím hlavně bílý sýr sirene, svou nejoblíbenější tamní surovinu, a k němu sušené maso: klobásu sujuk s ušlechtilou plísní i pikantní pastarmu. Levné kořenící směsi v čele s barevnou solí sharena sol doma opravdu využiju a jako dárek se osvědčil krém z damašských růží z proslulého Údolí růží.
Mursalský čaj: horský bylinkový čaj z Rodop
Mursalský čaj je bylinný nálev ze sušených stébel hojníku horského, chráněné rostliny z vysokých poloh bulharských Rodop a Pirinu. Prodává se po celých stoncích s kvítky, neobsahuje kofein, chutná nasládle, podobně jako lipový čaj. Stejná bylina roste i v Řecku, Severní Makedonii a Albánii, kde se jí říká prostě horský čaj.