Sladkosti | stránka 6 z 11
Zrir: typická tuniská sladkost
Tuniský zrir je sladkost, jejímž základem jsou opražená a rozemletá sezamová semínka, med a různé druhy oříšků. Příjemně sladká chuť zriru je umocněna aromatickým kořením, jako je skořice nebo anýz. Tato typická tuniská delikatesa se tradičně připravuje při speciálních příležitostech - narození dítěte nebo svatbě.
Assidat zgougou: tuniský krémový dezert
Assidat zgougou je tradiční tuniský dezert připravovaný zejména při oslavách Mawlidu, v cukrárnách je ale dostupný celoročně. Dezert má typickou krémovou strukturu, kterou získává díky základní surovině - semenům borovice alepské. Povrch se zdobí ořechy, které jsou často uspořádané do estetických vzorů.
Makroudh: tuniská sušenka plněná datlemi
Makroudh je tradiční tuniská sladkost pocházející z města Kairouan. Vyrábí se z těsta z pšeničné krupice, které je plněné datlovou pastou, vzniknou tak jakési válce. Ty se zploští, krájí na typické kosočtverce a smaží dozlatova. Na závěr jsou jednotlivé kousky máčeny v sirupu z cukru, vody a citronové šťávy. Makroudh je oblíbený v celém Maghrebu.
Basbousa: šťavnatý arabský koláč ze semoliny
Basbousa, v Tunisku známá také jako harissa, je tradiční sladký moučník oblíbený na Blízkém východě, v severní Africe a Středomoří. Tento šťavnatý koláč se připravuje z hrubé pšeničné krupice nebo semoliny, která mu dodává unikátní zrnitou texturu, po upečení se zalije sladkým cukrovým sirupem. Basbousa je nedílnou součástí oslav, ramadánu, svateb či svátků jako Eid al-Fitr. Recept se liší region od regionu.
Pączki: typické polské koblihy
Polské koblihy "pączki" jsou v Polsku mimořádně oblíbené pečivo. Tyto koblihy, obvykle kulaté nebo podlouhlé, jsou plněné širokou škálou náplní. Ochutnat můžete růžový džem, švestková povidla nebo vanilkový krém. Náplní jsou ale desítky. Ačkoliv jsou dražší než české koblihy, jejich velikost, chuť a štědré množství náplně z nich dělá neodolatelnou pochoutku.
Rogal świętomarciński: svatomartinský rohlík
Svatomartinský rohlík, sladké pečivo s makovou náplní, je neodmyslitelně spjatý s Poznaní a oslavami svátku svatého Martina. Získal si takovou oblibu, že je dnes dostupný po celý rok a stal se jedním ze symbolů poznaňské gastronomie. Název pečiva je chráněn místním certifikátem a od roku 2008 i chráněným zeměpisným označením EU.
Pierniki toruńskie: toruňský perník
Pierniki toruńskie jsou drobné perníky z medového těsta kořeněného pepřem, které se v Toruni prokazatelně pečou od 14. století. Těsto na ně zraje týdny až rok a nejznámější tvar, katarzynka ze šesti spojených medailonů, nemá známého autora - jen hrst legend. Toruň si na perníku postavila značku - od dvou muzeí po zápis mezi národní nehmotné dědictví.
Tarta de queso La Viña: spálený cheesecake ze San Sebastiánu
Tarta de queso z baru La Viña v San Sebastiánu je koláč bez korpusu ze smetanového sýra, vajec, cukru a smetany, pečený v prudké troubě tak, aby povrch zčernal a střed zůstal skoro tekutý. Recept vznikl koncem osmdesátých let po dvou letech pokusů Santiaga Rivery; z jediného pintxos baru se rozšířil do kaváren po celém světě jako baskický spálený cheesecake.
Gata: arménský sladký koláč
Gata je arménské máslové pečivo s nejčastější náplní z mouky, másla a cukru - tedy koláč plněný vlastním těstem, osmaženým a přislazeným. Jméno má bratrance v turečtině i gruzínštině a původ, který nerozluštil ani největší arménský etymolog. O Novém roce se do ní schovává mince pro štěstí; já jsem ji ochutnal v pekárně pod klášterem Haghartsin a dostal darem v Tatevu.
Baklava Gavar: arménská medová baklava od jezera Sevan
Baklava Gavar je vrstvený medový moučník z arménského města Gavar na břehu jezera Sevan. Recept sem podle tradice přinesli přesídlenci z Bajazetu, proto se jí říká i bajazetská. Má dvacet dva až dvacet pět plátů těsta, mezi nimi vlašské ořechy a máslo, zalévá se horkým medem. Arménie ji v roce 2022 zapsala na národní seznam nehmotného kulturního dědictví.