Sladkosti | stránka 7 z 11
Paris-Brest: cyklistický dezert
Věneček z odpalovaného těsta s pralinkovým krémem nese jméno cyklistického závodu z Paříže do Brestu a zpět - a nevznikl ani v jednom z těch měst. Nejrozšířenější verze připisuje dezert cukráři Louisi Durandovi z Maisons-Laffitte. Ochutnal jsem ho v pařížské restauraci s oceněním Bib Gourmand a poradím, podle čeho poznáte povedený kousek.
Kecaný svatební koláč: saský Kleckselkuchen, který se roznáší před svatbou
Kecaný koláč vypadá jako nehoda v kuchyni: na tvarohu leží lžící naplácané pruhy máku a kaňky marmelády, přes to drobenka s mandlemi. V Sasku se mu říká Kleckselkuchen, vznikl kolem roku 1900 v Lipsku jako recept na zbytky; na severu Čech dostal svatební roli, rodina nevěsty ho roznáší příbuzným před svatbou. Jeden takový přistál na Českolipsku i na můj stůl.
Fudge: máslová karamelka
Fudge vypadá jako esence britství - kostky máslové cukrovinky se prodávají v každém přímořském letovisku i londýnském suvenýrovém obchodě. Jenže vymysleli ho Američané a Britové si ho přivlastnili tak důkladně, že se dnes prodává i s korunkou na víku. Jak se sladkost pojmenovaná po fušeřině dostala přes oceán a proč jí Cornwall přidal smetanu?
Schoggiweggli: bazilejské pečivo s čokoládou
Kynutá máslová houska prošpikovaná velkými kousky čokolády, která se před pečením navrch nařezává, aby bylo už z výlohy vidět, co je uvnitř. Vymyslet ji měl v roce 1975 basilejský cukrář Anton Bachmann - i když ten letopočet vypráví jen jeho firma. Co znamená jméno, proč si ho Němci pletou s jiným pečivem a kolik houska stojí v Basileji.
Birnbrot: hruškový chléb ze švýcarských hor
Birnbrot je pečivo z východního Švýcarska, ve kterém těsto tvoří jen tenký obal; jádro je hutná náplň ze sušených hrušek, ořechů, fíků a koření. Vznikl v horách, kde se drahá mouka natahovala sušeným ovocem, a v Engadinu se jím na Štěpána platí za svezení na saních. Krájí se na plátky k odpolední kávě; menší sourozenec birnweggen se peče kolem Lucernu.
Beerawecka: alsaský vánoční koláč ze sušeného ovoce
V Alsasku se před Vánoci pečou bochánky, ve kterých je víc sušeného ovoce než těsta: hrušky, fíky, meruňky, švestky, rozinky a ořechy naložené v pálence spojuje jen hrst těsta vmíchaného dovnitř. Beerawecka zraje dny až týdny, krájí se na tenké plátky a příbuzné má za Rýnem, v Rakousku, ve Švýcarsku i v Jižním Tyrolsku. Ani Alsasané se neshodnou, co její jméno znamená.
Antica Gelateria Gentile: zmrzlinárna pěti generací v Bari
Antica Gelateria Gentile je rodinná zmrzlinárna u hradu Castello Svevo na okraji starého Bari. Od roku 1880 ji drží jedna rodina, dnes už pátá generace. Vedle chválené pistácie stojí na apulijských surovinách, mandlích z Toritta a raných fících fiorone, a zatímco turistické žebříčky ji řadí na špici města, kritické seznamy ji přehlížejí.
Cukrárna Schiuma: čtyři generace cukrářů v Mateře
Cukrárna Schiuma leží pár kroků od hlavního korza Matery. Od roku 1946 v ní za pultem stojí pořád stejná rodina - dnes už čtvrtá generace. Příjmení Schiuma znamená italsky pěna, což se s jednou z jejích specialit, šlehaným mascarpone, potkává čistě náhodou. A neapolské zeppole tu smaží nejen ke svátku svatého Josefa.
Napolitaine: mauricijská sušenka s růžovou polevou
Napolitaine je růžová sušenka z mauricijských pekáren: dvě kolečka křehkého máslového těsta slepená marmeládou z guavy nebo jahod a zalitá tvrdou cukrovou polevou. Jméno slibuje Neapol, s Itálií ale nemá nic společného - je to svačina celého Mauricia, kterou ostrov sdílí jen se sousedním Réunionem a která v dóze vydrží několik dní.
Tekwa: mauricijská sladká kapsa ze žlutého hrášku
Tekwa je mauricijská smažená kapsa z tenkého těsta plněná sladkou směsí z umletého žlutého hrášku, cukru a fenyklu, často i s kokosem. Jméno přivezli v 19. století indičtí dělníci z Biháru, náplň už je vynález ostrova. Prodává se teplá v sáčku na tržnicích a jí se z ruky, nejčastěji jako svačina k odpolednímu čaji.