Sladkosti | stránka 11 z 11
Pardulas: sardinské koláčky z ricotty
Pardulas jsou malé sardinské koláčky ze štípaného těsta, plněné ovčí ricottou se šafránem a citrusovou kůrou, upečené dozlatova. Původně velikonoční cukroví, které nosily děti o Dušičkách, se dnes na Sardinii peče celý rok - a s každým krajem ostrova se mění jméno i náplň: jinde je plní čerstvým sýrem, jinde přidávají rozinky. Po čem se jmenují, se dodnes neví jistě.
Crostata: italský mřížkový koláč
Crostata je italský koláč z křehkého těsta, s vrstvou marmelády nebo krému a s mřížkou z proužků těsta navrchu. Doma se peče na neděli, v baru se podává ke kávě a v pekárně ho koupíte na váhu. Jméno má po kůrce, ne po náplni, pod svým jménem je doložená v italských receptářích 15. století. Nejbližší příbuznou má v rakouské Linzer Torte.
Gueffus: sardinské mandlové kuličky v barevných papírcích
Gueffus jsou sardinské mandlové kuličky: mleté mandle, cukr a citronová kůra se jen provaří v hrnci, uválejí, obalí v cukru a každá kulička se zabalí do barevného papírku s třásněmi jako bonbon. Dělají se po celé Sardinii pod několika jmény, patří ke svatbám, křtinám i Vánocům - a legendu o cimbuří na papírku si vymyslela spisovatelka.
Delizia al limone: citronový dezert ze Sorrenta a Amalfi
Delizia al limone je citronový dezert z italské Kampánie: dvě piškotové polokoule slepené citronovým krémem, nasáklé limoncellovým sirupem a polité hustou citronovou polevou. Vymyslel ji v roce 1978 sorrentský cukrář Carmine Marzuillo, málem se jmenovala citronový povzdech. Dnes si ji nárokuje celé pobřeží od Sorrenta přes Amalfi po Neapol.
Antica Gelateria Sorrentina: rodinná zmrzlinárna v Sorrentu
Na via Fuoro v Sorrentu láká do malé zmrzlinárny starší pán a cedule s rokem 1860. Letopočet nikdo nedoloží, doložená verze je ale hezčí: rodina Gargiulo tu kdysi prodávala mléko a ke zmrzlině měla krátký krok. Dnes zmrzlinu dělá třetí generace a vlajkovou příchutí je crema amalfitana, mléčný krém s citronem.
Lázeňské oplatky: křehká sladkost z Karlových Varů a dalších lázní
Lázeňské oplatky jsou dva tenké kulaté plátky křehkého těsta slepené sladkou náplní z cukru, ořechů, skořice nebo čokolády. Karlovy Vary mají nejstarší doklad o jejich pečení i chráněné označení s vřídelní vodou v těstě, dnešní podobu jim ale daly Mariánské Lázně. Odkud mají oplatky jméno, proč se o ně přely tři státy a proč si na kolonádě koupit tu teplou.
Churros: španělské smažené těsto k horké čokoládě
Churros jsou dlouhé žebrované tyčinky z odpalovaného těsta z mouky, vody a soli, lisované rovnou do horkého oleje a namáčené do husté horké čokolády. Ve Španělsku patří ke snídani a k ránu po dlouhé noci, ne k dezertu. Článek vysvětluje původ jména, regionální varianty jako porras a tejeringos, příbuzné v Portugalsku i Latinské Americe a doloženou historii od madridských churrerías 19. století.
La Pecera: japonské taiyaki se zmrzlinou v Madridu
Zmrzlinárna La Pecera v madridské čtvrti Malasaña točí zmrzlinu do čerstvě upečených kornoutů taiyaki - japonského pečiva ve tvaru ryby. Se španělskou kuchyní nemá nic společného, do Madridu doplulo oklikou přes newyorský Instagram. Kde se rybí sladkost vzala, proč nese jméno po štěstí a jak chutná horký kornout s ledovou zmrzlinou.
Macarons de Saint-Émilion: klášterní makronky bez náplně
Ve vinařské vesnici Saint-Émilion se peče makronka, která nemá krém, barvivo ani druhou polovinu - jen hrubě mleté mandle, bílky a cukr. Recept prý střeží od roku 1620 klášter voršilek, i když to dnes dokládá spíš krabička než archiv. Jak chutná původní podoba slavné francouzské sladkosti a proč ji mimo Bordeaux nekoupíte?
Canelé: bordeauxská sladkost s karamelovou kůrkou
Canelé je malý žlábkovaný váleček z Bordeaux, který se peče v měděné formě tak dlouho, až má kůrku skoro černou a střed jako pudink. Jméno má po kanelurách na sloupech, původ v pověsti o jeptiškách a v cechu, kterému zakázali mléko a cukr.