Co ochutnat v Arménii: typické arménské jídlo a speciality
V Arménii nahlédnete pekaři přes rameno a uvidíte řemeslo staré tisíce let: placku přilepenou zevnitř na stěnu hliněné pece vykopané v zemi. Přesně taková je celá arménská kuchyně - patří k nejstarším na světě, nikdy nepřestala vařit postaru. Na křižovatce mezi Persií, Tureckem, Gruzií, arabským světem a Ruskem posbírala vlivy ze všech stran, a přesto zůstala svá.

Arménie krmí své hosty vydatně: masem z grilu, obilnými kašemi, luštěninami a horou bylinek, čerstvých i sušených. Jogurt matsun se přimíchá skoro do všeho - do polévky, k tolmě i do nápoje - a zelenina tu znamená především lilek, rajčata a papriku. Než dorazí jídlo, leží na stole chléb: tenký lavash a nadýchaný matnakash přijdou vždycky, objednávat je netřeba.
Chléb je tu zároveň příbor, obal i zásoba na horší časy. Lavashem se nabírá maso z grilu, balí se do něj sýr s bylinkami a usušený přečká klidně půl roku. Kdo pochopí, proč Arméni chléb tolik ctí, pochopí i zbytek jejich kuchyně.

Arménské národní jídlo
Národním jídlem je harissa: kaše, ve které se loupaná drcená pšenice korkot a maso vaří tak dlouho, až splynou v jedinou táhlou hmotu. Míchá se celé hodiny dřevěnou vařečkou, na stůl jde přelitá rozpuštěným máslem. Po staletí patřila ke svatbám, slavnostem a velikonočnímu ránu.
Jenže harissa není jen sváteční pokrm - je to jídlo, které Armény drželo při životě. Obránci hory Musa Dagh z ní v roce 1915 žili prakticky celé obležení. Každé září se proto u památníku v Musaleru vaří znovu, ve velkých kotlích - je jich přesně tolik, kolik obránců tehdy padlo.

Typické arménské jídlo
Arménskou oslavu poznáte po čichu: nad grilem mangal se opéká khorovats, maso předtím hodiny odpočívající v cibulové marinádě. Ze špízů se sundává rovnou na lavash. A gril nezůstává jen u masa - zeleninový khorovats znamená lilek, papriku a rajčata opečené vcelku a poté zbavené spálené slupky.
Hned za khorovats stavějí Arméni tolmu: mleté maso s rýží zabalené do vinných listů. Napočítali by přes padesát obměn - v létě se plní zelenina, na novoroční stůl patří postní pasuts tolma ze zelných listů. K tomu miska matsunu s rozetřeným česnekem, jinak to nejde.

Samostatnou kapitolu tvoří všechno plněné a pečené: dýně ghapama napěchovaná rýží, sušeným ovocem a medem, pečené knedlíčky manti zalévané kuřecím vývarem nebo bylinková placka zhengyalov hats. A k tomu polévky: jogurtový spas, hutná khashlama z masa a zeleniny vařených vcelku i skopový putuk, který dostal jméno po hliněném hrnci, v němž se rovnou nosí na stůl.

Co ochutnat v Arménii
- Harissa. Loupaná pšenice korkot a maso rozvařené do jediné husté kaše, přelité máslem. Národní jídlo, které Arménům pomohlo přežít obležení Musa Daghu.
- Khorovats. Grilované maso z mangalu, předem naložené s cibulí. Objednávka číslo jedna na každé oslavě.
- Zeleninový khorovats. Celý lilek, paprika a rajče z grilu, po opečení oloupané od spálené slupky. Zelenina, která obstojí i jako samostatný chod.
- Tolma (dolma). Mleté maso s rýží ve vinovém listu, k tomu matsun s česnekem. Arméni znají přes padesát obměn.
- Ghapama. Vydlabaná dýně naplněná rýží, sušeným ovocem, ořechy a medem a upečená vcelku. Sváteční jídlo s vlastní písní.
- Manti (mantapur). Drobné knedlíčky, které se v Arménii nevaří v páře, ale pečou. Zalité kuřecím vývarem s matsunem dostávají jméno mantapur.
- Spas. Nakyslá polévka z matsunu a pšenice dzavar. V zimě zahřeje horká, v létě osvěží studená.
- Nraneh. Jehněčí polévka okyselená šťávou z granátových jablek.
- Putuk. Skopové s cizrnou táhnuté v malém hliněném hrnci, po kterém se polévka jmenuje. Hrnec jde z pece rovnou na stůl.
- Khashlama. Velké kusy masa, brambor a zeleniny vařené společně v aromatickém vývaru. Horská klasika, česky by se řeklo kotlíkový guláš.
- Gouvaj. Jehněčí pečené se zeleninou pod poklicí z chlebové placky. Chléb cestou nasákne šťávou a jí se s ním.
- Tjvjik. Játra s cibulí osmažená dozlatova, obvykle doplněná rajčaty. Jméno prý napodobuje syčení pánve.
- Voloran. Závitky ze smaženého lilku s náplní z mrkve, papriky a cibule. Veganské jídlo, po kterém sáhnou i jedlíci masa.
- Arishta. Nudle, které se po usušení opraží nasucho a teprve potom vaří. Pražení jim dodá lehce ořechový tón.
- Brandy Ararat. Destilát z jerevanské palírny založené roku 1887, doma se mu neřekne jinak než koňak. Nejslavnější tekutý vývoz země.
- Brandy Noy. Druhá jerevanská brandy, zrající ve sklepích na místě staré pevnosti. Jméno nese po praotci Noemovi.
- Aveluk. Divoký šťovík sušený spletený do copů, před vařením se namáčí. Chodí do salátu s ořechy i do polévky s čočkou.
- Basturma. Hovězí sušené na vzduchu v kořeněné krustě chaman z pískavice, papriky a česneku. K snídani ji zkuste v omeletě.
- Lavash. Placka upečená za pár desítek vteřin na stěně pece tonir. Její příprava se roku 2014 dostala na seznam UNESCO.
- Matnakash. Kynutý bochník s rýhami, které pekař vytáhne prsty. Nejlepší práci odvede u talíře polévky.
- Zhengyalov hats. Placka skrývající deset až dvacet druhů bylinek podle sezóny. Chlouba Arcachu a jihu země.
- Lahmajun. Placka tenká jako papír, potřená mletým masem se zeleninou - arménská pizza s rodokmenem ze syrského Halepu. Zapíjí se tanem.
- Ishkhan. Pstruh žijící jen v jezeře Sevan, arménsky kníže. Na talíř smí výhradně z chovu, lov v jezeře je zakázán.
- Gata. Máslový koláč se sladkou náplní khoriz. Region od regionu vypadá jinak, o Novém roce se do ní peče mince pro štěstí.
- Tan. Matsun rozmíchaný s vodou a solí. Připomíná turecký ayran, jen je tekutější.
- Jermuk. Minerálka s jemně slanou stopou z lázeňského města stejného jména. Patří k nejznámějším arménským značkám.
- Arménské víno. Odrůdy Areni a Voskehat, které jinde nerostou. Vinařská tradice tu sahá až k nejstaršímu vinařství světa.
- Baklava Gavar. Baklava z města Gavar: 22 až 25 plátů těsta, vlašské ořechy a horký med. Figuruje na arménském seznamu kulturního dědictví.
- Sujukh. Půlky vlašských ořechů na niti, obalené vrstvou zahuštěné hroznové šťávy došab. Bez téhle sladkosti nezačíná arménský nový rok.
- Arménské meruňky. Ovoce s Arménií zapsanou v latinském jméně Prunus armeniaca. Kdo přijede v sezóně, neměl by odjet bez ochutnání.
- Chaš. Vývar z hovězích nožiček táhnutý 8 až 10 hodin. Zimní ranní jídlo k lavashi a česneku.
- Matsun. Jogurt, bez kterého se neobejde tan, spas ani omáčka k tolmě. Jeho výroba patří k arménskému kulturnímu dědictví.
- Sýr chechil. Slané sýrové provazy stočené do copu.
- Horats panir. Doslova zakopaný sýr: nasolený a provoněný bylinkami zraje měsíce v hliněné nádobě pod zemí. Já na něj v letním vedru odvahu nenašel.
- Víno z granátového jablka. Obvykle polosladké, se zemitým tónem. Granátové jablko v Arménii platí za symbol plodnosti a hojnosti.

Typické arménské nápoje
Den v Arménii rámuje káva surč - jemně mletá, vařená v džezvě a odstavená přesně ve chvíli, kdy naskočí pěna. Z obráceného šálku se pak klidně věští budoucnost, čtení ze sedliny tu údajně žije dodnes. Čaj znamená hlavně bylinky, nejčastěji divokou horskou mátu.
K jídlu se pije tan: matsun rozmíchaný s vodou a špetkou soli. Proti tureckému ayranu je řidší a místní na něj nedají dopustit hlavně u tučných jídel. Restaurace ho míchají čerstvý, obchody prodávají balený - klidně perlivý nebo s okurkou, mátou či koprem. Mezi vodami kraluje Jermuk z lázní, které si Arméni rádi srovnávají s Karlovými Vary; samotné město stojí za zastávku.
Pivu patří v arménském žebříčku až třetí příčka za vínem a pálenkou - vyrábí se ho ale víc než vína. Zmínku o arménském pivu zanechal už Xenofón před téměř dvaadvaceti stoletími; tehdy se mu říkalo garedžur, ječná voda. Dnes sáhnete po jerevanské Kilikii nebo po světlých ležácích z Gjumri.
Málokde na světě se víno dělá déle než v Arménii. Jeskyně Areni-1 vydala vinařský provoz starý zhruba 6 100 let a domácí odrůdy Areni a Voskehat nikde jinde nenajdete. Dnešní arménské víno na ten objev hrdě navazuje a zpestřením je víno z granátového jablka, většinou polosladké.
Vlajkovou lodí ale zůstává brandy, které Arméni tvrdohlavě říkají koňak. Ararat se pálí v palírně z roku 1887, Noy zraje na místě někdejší jerevanské pevnosti. Obě značky vyrostly ze společných kořenů, dnes na sebe hledí přes řeku Hrazdan - a obě pouštějí návštěvníky na prohlídku s degustací.

Jak si užít arménské jídlo naplno
- Ochutnejte harissu dřív než cokoli jiného. Národní jídlo vedou restaurace s tradiční kuchyní a patří k němu příběh: harissa je pro Armény symbolem přežití národa.
- U khorovatse nezůstaňte jen u masa. Vepřová žebírka z mangalu jsou klasika, ale grilovaný lilek, jemně kouřový a máslově měkký, byl ten nejlepší, jaký jsem kdy jedl.
- Vyhraďte si dopoledne na tržnici GUM. Sušené ovoce, koření a bylinky na největší jerevanské tržnici ochutnáte přímo u pultu. Jen s sebou vezměte hotovost a u zboží na váhu se na cenu ptejte předem.
- Degustujte brandy přímo u výrobců. Ararat i Noy sídlí v Jerevanu pár minut od sebe, takže prohlídky zvládnete obě za den - každá palírna dýchá úplně jinak.
- Večeři si dopřejte s dudukem. Restaurace Tavern Yerevan nosí tradiční jídla k živé hudbě a tanci; někde si za stůl u pódia připlatíte pár drobných a vyplatí se to.
- Objednávejte čerstvě míchaný tan. Tan a košík lavashe patří ke každému jídlu - a tan míchaný na místě chutná úplně jinak než balený.
- Meruňkovou sezónu si nenechte utéct. Čerstvé arménské meruňky jsou sladší a šťavnatější než ty naše. Sušené přežijí cestu v kufru a patří k nejlepším suvenýrům z Arménie.

Nejlepší arménské jídlo
Pokud bych měl vybrat tři osobní favority, tak nejlepší arménské jídlo pro mne je:
- Tjvjik. Játra miluji a arménská úprava je pro mne vrchol: perfektně křehká, s cibulí a rajčatovou omáčkou. Jedno z nejchutnějších jídel, na která jsem v Arménii narazil.
- Nraneh. Jehněčí polévka se šťávou z granátových jablek zněla jako experiment, jenže maso se rozpadalo a vývar byl dokonalý. Jedna z nejzajímavějších chutí celé cesty.
- Manti. Pečené mantapur jsem si objednával, kdykoli bylo na lístku. Křupavé knedlíčky, vývar a nakyslý matsun dohromady prostě fungují.

Jak poděkovat za arménské jídlo
Plné arménské děkuji zní "šnorhakalutjun" (Շնորհակալություն) - slovo, na kterém si láme jazyk kdekdo, včetně samotných Arménů. V běžném hovoru proto vede francouzská výpůjčka "mersi" (մերսի), případně zesílené "šat mersi" - moc díky. Klidně po ní sáhněte i vy, nikoho tím neurazíte.
Kuchaře potěšíte idiomem "dzerkerd dalar" (Ձեռքերդ դալար), doslova "ať tvé ruce vzkvétají" - je to poklona za dobře odvedenou ruční práci a povedené jídlo se počítá. A než se pustíte do talíře, popřejte sousedům "bari achoržak" (Բարի ախորժակ) - dobrou chuť; ախ vyslovte jako české ch.

Regionální arménská kuchyně a speciality
Gegharkunik (jezero Sevan a Gavar)
V jezeře Sevan žije endemický pstruh ishkhan - dnes přísně chráněný, takže na talíř přichází z chovů. Gavar na západním břehu zase drží recept na baklavu z 22 až 25 vrstev, který si obyvatelé přinesli při přesídlení z Bajazetu.
Vajoc Dzor (Areni a Jermuk)
Kraj vína. U vesnice Areni objevili archeologové jeskyni Areni-1 s nejstarším vinařstvím světa a první říjnovou sobotu tam teče víno proudem na festivalu se stovkami vzorků. Z lázní ve stejném kraji pochází minerálka Jermuk - prameny o různých teplotách si na kolonádě natočíte zdarma.
Širak (Gjumri)
Druhé město země vsadilo na pilafy a dušená jídla a vaří vlastní pivo Gyumri. Cukráři tu dělají yaghli, plát těsta proložený olejem a zasypaný moučkovým cukrem.
Sjunik a Arcach
Domovina placky zhengyalov hats. Které bylinky skončí uvnitř, určuje roční doba; recept se dědí z matky na dceru.
Aragacotn (Aštarak)
V Aštaraku vzniká šaroc, sladký sujukh z ořechů namáčených do hroznové šťávy s kořením. Vyrábí se koncem léta, aby na novoročním stole nechyběl.

Zajímavosti o arménském jídle
- Pečení lavashe chrání UNESCO od roku 2014. Pečou ho ženy ve skupinách: těsto napnou na polštář vycpaný senem, plesknou na stěnu pece a za necelou minutu je hotovo. V roce 2016 si kulturu placky lavaš nechala zapsat i pětice okolních zemí - Arménie u toho zápisu chyběla.
- Tonir se nestaví, tonir se kope. Hliněná pec zapuštěná do země platila v pohanských dobách za pozemský odraz slunce a kdo neměl na obětní zvíře, obětoval chléb. Pec navrch vytápěla dům.
- Nejstarší známé vinařství světa leží v arménské jeskyni. V Areni-1 se dochoval lis, kvasné nádoby i zbytky révy staré zhruba 6 100 let - o víc než tisíciletí starší než srovnatelné nálezy.
- Meruňka se latinsky jmenuje po Arménii: Prunus armeniaca. Oranžový pruh vlajky popisují Arméni slovem meruňkový a z meruňkového dřeva se vyřezává národní nástroj duduk, jehož hudbu eviduje UNESCO.
- Konec používání slova koňak se úředně blíží. Dohoda s Evropskou unií dovoluje značit brandy jako koňak na domácím trhu do roku 2032 a v exportu do roku 2043 - pak označení zůstane jen Francii.
- Ghapama má vlastní hit. Píseň "Hej džan ghapama" proslavil zpěvák Harout Pamboukjian, zpívá se v ní o dýni, ze které se nají sto hostů. Odklopení dýňové čepice s oblakem voňavé páry je ostatně malá show.
- Tolma je předmětem kavkazského sporu. Zápis dolmy jako ázerbájdžánské tradice na seznam UNESCO v roce 2017 zvedl Arménii ze židle - odpovědí je vlastní festival tolmy a místo na arménském národním seznamu dědictví.
- Jméno harissy prý vymyslel svatý Řehoř Osvětitel. Podle legendy nechal ve Vagharšapatu vařit chudým maso s obilím a přikázal "hareq zsa" - míchejte to. Jazykovědci sázejí spíš na arabské sloveso drtit, legenda ale žije dál.
- Chaš se jí k snídani. Vývar z nožiček se táhne 8 až 10 hodin přes noc, v chladných měsících se k němu vstává brzy ráno - nejlépe ve větší společnosti.
- Granátové jablko počítalo děti. Nevěsta jím podle starého zvyku mrštila o dveře - kolik zrnek vyskočilo, tolik dětí ji čekalo.
- Silvestrovská gata v sobě nese minci. Komu cinkne v jeho kousku, toho má čekat šťastný rok.
- Do arménského piva se zapsali i Čechoslováci. Pivovar Kotayk v Abovjanu postavili v 70. letech českoslovenští odborníci - vedle jerevanské Kilikie a ležáků z Gjumri třetí velké jméno arménského pivovarnictví.

Užijte si Arménii a to nejlepší arménské jídlo!
Khorovats: arménské grilované maso
Khorovats je arménský způsob grilování masa nad dřevěným uhlím: kusy hovězího, jehněčího, vepřového nebo kuřecího promíchané s cibulí, napíchnuté na špízy a podávané na chlebu lavash s čerstvými bylinkami. Slovo znamená prostě "grilované", takže existuje i zeleninový khorovats, bez masa z mangalu neproběhne v Arménii žádná oslava.
Tjvjik: arménská smažená játra s cibulí
Tjvjik jsou arménská smažená játra s cibulí, dnes nejčastěji dušená ještě v rajčatech, jméno jídlo dostalo podle zvuku, který vydává na pánvi; stejným slovem Arméni označují neposedné dítě. V roce 1961 o něm natočili komedii, jejíž zápletka se točí kolem jedněch hovězích jater. Kde všude se podobná játra smaží, jak se tjvjik jí a kolik stál v Jerevanu.
Tolma: plněné vinné listy po arménsku
Vinné listy zabalené kolem mletého masa s rýží, dušené a podávané s česnekovým jogurtem matsun - tolma je jedno z hlavních jídel arménského stolu a pokrm, o který se přetahuje celý region. Vysvětlím, proč se festival tolmy jmenuje po slově, které lingvisté neuznávají, čím se arménská verze liší od turecké, a popíšu tolmu z hovězí svíčkové v jerevanském Lavashi.
Mantapur: pečené knedlíčky manti v arménském vývaru
Mantapur je arménská polévka z manti - malých knedlíčků plněných hovězím s cibulí, které zná půlka Asie, ale jen arménská kuchyně je upeče do zlatova a zalije kuřecím vývarem s jogurtem. Zajímal jsem se o pečenou verzi od kuchařky z Merzifonu z roku 1914, která došla až na jídelníček restaurace Anteb v Jerevanu.
Ishkhan: endemický pstruh z jezera Sevan
Ishkhan je lososovitá ryba, která ve volné přírodě žije jen v arménském jezeře Sevan. Arménsky znamená kníže a jméno dostala za vzhled, jemné maso a nároky na čistou vodu. Lov v jezeře je od roku 1978 zakázaný, ryba na talíři pochází z líhní, takže ji Červená kniha chrání a restaurace u jezera zároveň běžně vaří. Já ji jedl dušenou v páře na břehu Sevanu.
Voloran: smažené lilkové závitky se zeleninovou náplní
Voloran znamená v arménském slovníku zatáčku, na talíři je to stočený plátek smaženého lilku kolem mrkve a papriky na skus. Závitek z lilku patří celému jižnímu Kavkazu a bývalému Sovětskému svazu, ne jedné zemi - Gruzie ho plní ořechy, Turecko masem a Jerevan zeleninou. Je to studený předkrm, který se podává dřív než maso.
Zhengyalov hats: arménská placka plněná syrovými bylinami
Zhengyalov hats je arménská placka z tence vyváleného nekynutého těsta, uvnitř které se peče hromada syrových nasekaných bylin - od kopřivy a šťovíku po koriandr a listy fialky. Pochází z Arcachu a jihu kraje Sjunik, dnes se prodává po celé Arménii. Bez masa, sýra i vajec, s jediným tajemstvím: umět na louce vybrat, co do ní patří.
Khashlama: arménské dušené maso z jednoho hrnce
Arménská khashlama vzniká v jednom hrnci a skoro bez vody: maso s kostí pustí za tři hodiny na mírném ohni šťávu samo a rajčata s cibulí dodají zbytek. Jméno přitom znamená "vařené" - pozůstatek kotlíku nad ohněm. Pod stejným názvem vaří jiná jídla Gruzie i Ázerbájdžán.
Ghapama: arménská sváteční plněná dýně
Ghapama je celá dýně plněná rýží, sušeným ovocem, ořechy a medem, upečená i s vlastním víčkem a rozkrojená až u stolu. Arménské sváteční jídlo, o kterém zpívá Harout Pamboukjian, má turecké jméno, americkou dýni a příbuzné, kteří jsou všichni jiní. Já ochutnal v Jerevanu slanou verzi s hovězí svíčkovou.
Gouvaj: jehněčí pečené pod chlebovým víkem
Gouvaj je jehněčí se zeleninou pečené v keramické misce, kterou místo pokličky uzavírá chlebová placka. Jméno má po tureckém hrnci güveç, do Jerevanu ho přinesla západoarménská kuchyně z okolí Gaziantepu. Já gouvaj jedl v jerevanské restauraci Anteb, kde se připálené víko prolomí lžící a sní místo pečiva, zatímco maso pod ním se rozpadá na vlákna.